Za Šlikem stálo obrovské množství práce

Nemohu říci, že bychom se během koronavirových „prázdnin“ nudili, naopak. Hlavně ze začátku jsme měli práce nad hlavu s likvidací prošlého piva a s náročným nepravidelným zásobováním chvíli zavřených a chvíli zase otevřených hospod. Ale nakonec přece jen zbyla troška času a elánu na dotažení několika nápadů, které jsem nosil v hlavě už pěkných pár let, ale v kolotoči všedních provozních a jiných starostí na ně nikdy nezbýval čas.

Do karet nám hrálo i to, že covidové období nepřálo investicím, takže jsme mohli na čas odsunout projekt rozšíření varny, na který se budeme muset vrhnout nejspíš až napřesrok a s nímž budeme mít asi zase starostí až nad hlavu.
 
Nejen nové sklenice
Nejdříve jsme začali pracovat na nových vlastních designových půllitrech, které jsem už dlouho chtěl a které jsme si jako jeden z největších nezávislých pivovarů v zemi už rozhodně zasloužili. Vyhledávání designéra, nekonečná řada návrhů, konzultací a zkoušek a pak výroba modelů a nakonec i zahájení sériové výroby nás stály měsíce práce. Zvlášť když jsme se spolu s tím rovnou pustili i do změny designu našich balených piv, což při známé šíři našeho sortimentu rozhodně nebyl žádný jednoduchý úkol.
V obou případech jsme chtěli, aby byla výsledná podoba moderní, ale přitom respektovala tradici Svijan jako jednoho z nejstarších pivovarů v zemi. Vsadili jsme na talentované mladé designéry, které jsme zavalili našimi náročnými a možná někdy i protichůdnými představami. Vše se rodilo pomalu a v bolestech, ale o to větší jsme měli radost z výsledku. Nové půllitry jsou podle mého názoru opravdu povedené – krásné, a přitom praktické. Dobře se z nich pije. Také nové výrazné etikety lahvového piva, plechovky i ostatní obaly vypadají skvěle.
Úkol pro sládka
Pro mě jako sládka tu však zůstávala ještě jedna velká výzva  dát dohromady recepturu úplně nového piva, které by jako prémiový produkt určený výhradně pro restaurace korunovalo náš celý sortiment. Přemýšlel jsem o něm už asi sedm nebo osm let, konkrétně od doby, kdy jsme pozměnili recepturu naší desítky. Mám a vždycky jsem měl pro desítku slabost, takže považuji za obrovskou ztrátu, že v poslední době zůstává ve stínu ležáků a jedenáctek a že u většiny průmyslových pivovarů se o klasickou desítku dávno nejedná.
Celý článek najdete v Pivo Bier Ale č. 94

Petr Menšík, sládek pivovaru Svijany