Degustace: Tmavá piva jako výraz tradice bavorského pivovarnictví

Pokud chcete jedním slovem charakterizovat bavorská piva, napadne vás jako první výraz „tradiční“. To odpovídá tamější bohaté pivovarské historii, kterou lze vnímat jako unikátní nejenom z pohledu Německa, ale i celosvětově.

Pokud se nespokojíte s tímto popisem a budete chtít, aby konzumentovi napověděl více o chuti piv z Mnichova, Pasova, Ingolstatu, Ayingu, Andechsu nebo z dalších městeček, vesnic nebo klášterů, nabízí se další výraz, „přirozená“. Platí především pro tmavá piva, u těch světlých jsme si jej v průběhu století přivlastnili u nás v Čechách.

Zákon o čistotě

Přirozenost chuti bavorských tmavých piv určuje na jedné straně zákon o čistotě piva, Reinheitsgebot. Nedovoluje sládkovi, aby použil jiné suroviny než ty, které podle bavorských zvyklostí k jeho vaření patří. To znamená, že jeho chuť nesmí mít jiný původ než ve sladu, chmelu a v kvasnicích. Na druhé straně vnímáme u bavorských piv výraznou snahu o vyváženost, která plyne ze samotné povahy bavorských sládků. Ti si zakládají na maximální preciznosti a důkladnosti a přísně dodržují zákonitosti spojené s charakteristikou pivních stylů. Tato harmonie se zde vnímá také jako pitelnost. To ostatně potvrdila i naše degustace.

Degustace tmavých bavorských ležáků stejně jako tmavých pšeničných piv ukázala zajímavou věc. Převážná většina vzorků nabádala k dalšímu napití i zajímavé diskusi o vůních a chutích. Při srovnání s degustacemi z předchozích čísel Pivo, Bier & Ale lze proto hodnotit obě degustace jako velmi dobré. Příznivý průměr celkového hodnocení u tmavých pšeničných piv tedy můžete přijmout jako doporučení. Zkuste ochutnat tento u nás prakticky neznámý styl a nebudete zklamáni.

Dunkel, tedy tmavý

Na všech etiketách dvanácti piv zařazených do naší degustace jsou piva označovaná jako dunkel nebo dunkles, což znamená v překladu tmavé. Je třeba tento výraz odlišovat od schwarz – černý. Bavorský tmavý ležák bývá dnes označován také jako německý, protože jeho charakteristiky převzaly pivovary i v dalších spolkových zemích, ale vysloveně černou barvu, jak ji známe u českého tmavého ležáku, nemá. Pohybuje se v rozmezí 40 až 60 jednotek EBC. U pšeničného dokonce musí být pouze nad 30 jednotek EBC V takovém případě hovoříme o barvě mahagonu až tmavě hnědé. V pivu bývá velmi často znatelný lom světla. Ve sklenici nepůsobí zdaleka neprůhledným dojmem, jak to známe u porteru nebo stoutu.

Více v PBA č. 77