Čas pro silný ležák aneb cesta za bockem

Francké pivovary si potrpí na příležitostná piva vařená ke konkrétnímu svátku nebo období roku. Základ tradice, která se zrodila během několika staletí, tvoří kalendář katolických svátků: Velikonoce, dožínky, den, kdy se oslavuje svatý patron města nebo obce, advent a samozřejmě také Vánoce. Milovníci piva s napětím vyhlížejí příchod podzimu, kdy se ke slovu dostává nejočekávanější pivo roku, bock.

Za chloubu franckých sládků se dlouhou dobu považuje především bock. Vaří se ze speciálně vybraných sladů a musí dlouho ležet. Na rozdíl od piv ze stálého sortimentu, kde se vyžaduje dlouhodobě stejná chuť, představuje bock každý rok originál. Štamgasti z pivovarských restaurací považují za velké téma, jestli chutná lépe nebo hůře než v předešlých letech, a velmi rádi v něm objevují jak čistotu chuti, tak poměrně širokou paletu vůní a příchutí. Bock se samozřejmě vaří podle zákona o čistotě piva, takže jsou povoleny pouze tři základní suroviny: voda, slad, chmel a k nim zpravidla speciální kvasnice. Může být světlý, jantarový, hnědý i tmavý. Jde o spodně kvašené pivo s vyšší střední plností a obsahem alkoholu od 6 %. Stupňovitost je v  rozmezí 16° až 17,99°. Nad touto horní hranicí již pivo spadá do kategorie doppelbock. Historické město Bamberk můžeme považovat za metropoli bocků, jejichž hlavním znakem se stala pitelnost. Z  jedenácti zdejších pivovarů tento styl nevaří pouze jeden, Kaiserdom, v pivovarských restauracích si pochutnáte pouze na osmi z nich.

Pavel Borowiec

Více v 76. vydání PBA