Přečtěte si

V této rubrice vám přinášíme zajímavé články a zajímavosti týkající se aktuálního dění okolo piva.

 

Degustace: Tmavá piva jako výraz tradice bavorského pivovarnictví

Pokud chcete jedním slovem charakterizovat bavorská piva, napadne vás jako první výraz „tradiční“. To odpovídá tamější bohaté pivovarské historii, kterou lze vnímat jako unikátní nejenom z pohledu Německa, ale i celosvětově.

Pokud se nespokojíte s tímto popisem a budete chtít, aby konzumentovi napověděl více o chuti piv z Mnichova, Pasova, Ingolstatu, Ayingu, Andechsu nebo z dalších městeček, vesnic nebo klášterů, nabízí se další výraz, „přirozená“. Platí především pro tmavá piva, u těch světlých jsme si jej v průběhu století přivlastnili u nás v Čechách.

Zákon o čistotě

Přirozenost chuti bavorských tmavých piv určuje na jedné straně zákon o čistotě piva, Reinheitsgebot. Nedovoluje sládkovi, aby použil jiné suroviny než ty, které podle bavorských zvyklostí k jeho vaření patří. To znamená, že jeho chuť nesmí mít jiný původ než ve sladu, chmelu a v kvasnicích. Na druhé straně vnímáme u bavorských piv výraznou snahu o vyváženost, která plyne ze samotné povahy bavorských sládků. Ti si zakládají na maximální preciznosti a důkladnosti a přísně dodržují zákonitosti spojené s charakteristikou pivních stylů. Tato harmonie se zde vnímá také jako pitelnost. To ostatně potvrdila i naše degustace.

Degustace tmavých bavorských ležáků stejně jako tmavých pšeničných piv ukázala zajímavou věc. Převážná většina vzorků nabádala k dalšímu napití i zajímavé diskusi o vůních a chutích. Při srovnání s degustacemi z předchozích čísel Pivo, Bier & Ale lze proto hodnotit obě degustace jako velmi dobré. Příznivý průměr celkového hodnocení u tmavých pšeničných piv tedy můžete přijmout jako doporučení. Zkuste ochutnat tento u nás prakticky neznámý styl a nebudete zklamáni.

Dunkel, tedy tmavý

Na všech etiketách dvanácti piv zařazených do naší degustace jsou piva označovaná jako dunkel nebo dunkles, což znamená v překladu tmavé. Je třeba tento výraz odlišovat od schwarz – černý. Bavorský tmavý ležák bývá dnes označován také jako německý, protože jeho charakteristiky převzaly pivovary i v dalších spolkových zemích, ale vysloveně černou barvu, jak ji známe u českého tmavého ležáku, nemá. Pohybuje se v rozmezí 40 až 60 jednotek EBC. U pšeničného dokonce musí být pouze nad 30 jednotek EBC V takovém případě hovoříme o barvě mahagonu až tmavě hnědé. V pivu bývá velmi často znatelný lom světla. Ve sklenici nepůsobí zdaleka neprůhledným dojmem, jak to známe u porteru nebo stoutu.

Více v PBA č. 77

Ing. Josef Hlavatý: Jsem neskromný. Chtěl bych víc!

Rozhovor s Ing. Josefem Hlavatým, předsedou představenstva pivovaru PRIMÁTOR v Náchodě

 

Náchodský pivovar PRIMÁTOR je šampion. Na zahraničních soutěžích každoročně sbírá ceny v různých stylových kategoriích. Boduje jeho dvanáctka Premium i desítka Antonín, Weizen získal na World Beer Awards prestižní titul „Nejlepší pivo na světě“ a jeho Stout se letos ve stejné soutěži stal „nejlepším stoutem na světě“.

Kde se skrývá klíč k takovýmto úspěchům? Spojuji jej s pivovarnickým řemeslem. Samozřejmě musíte mít jasné představy, čeho chcete přesně dosáhnout. Pro dobré fungování pivovaru zůstávají samozřejmě nezbytné i kvalitní suroviny a vhodná technologie. Ovšem co považuji za nesmírně důležité, jsou správní lidé a jejich schopnost ovládat pivovarnické řemeslo. Jsem v náchodském pivovaru už dvacet pět let a vždycky jsem si přál tu mít jen lidi, které práce s pivem baví. Je jasné, že nikdo nesežene do podniku padesát Mirků Dušínů a Jarků Metelků na výpomoc, když je potřeba, ale velkou roli hraje oboustranná důvěra. Pro mě je dobré znamení, že nikdo z našich kmenových zaměstnanců, žádný pivovarský zatím neodešel, i když v okolí dostávají nabídku s měsíčním platem i o několik tisíc vyšším, než můžeme nabídnout my. Jsou prostě s pivovarem spojeni.

Kolik je v pivovaru zaměstnanců na pozicích, kde mají přímý vliv na kvalitu výsledného piva?

Odhaduji to na patnáct lidí. Na varně, spilce, ve sklepě plus ještě další, kteří musejí pohlídat, aby nedošlo k žádnému problému při stáčení do koncových obalů. Důležití jsou všichni, ve sklepě v čele s předákem stejně jako ti, kteří se na varně střídají ve směnách. Hlavní odpovědnost pak mají tradičně chlapci v  oddělení filtrace. To byla vždycky tak trochu pivovarská „šlechta“ a pořád zůstává, už proto jak jsou všestranní. Umějí v pivovaru většinou úplně všechno, jsou takovou pojistkou, která zaskočí v případě, že by se někomu něco nedej bože stalo a nedorazil do práce.

Je filtrace nejsložitější moment výroby?

Ano, filtrace, sesazování neboli řezání piv rozhoduje o kvalitě finálního produktu. Samozřejmě v tomto oddělení spolupracují se sládkem Petrem Kalužou, a jsou to právě oni, kdo finálně rozhodnou, které tanky se pořežou a v jakém poměru. V pivovaru není žádná várka „čistá“. Kdo chce mít piva stále se stejným standardem kvality, ví, že třeba ležák českého typu se začíná řešit už na spilce, kde se jednotlivé várky už v kádích míchají navzájem s dalšími a pokračuje to i v ležáckém sklepě. Žádná várka se nepovede stoprocentně stejně jako ta minulá, i když máme automatizaci. Musejí se prolínat a v tom mají chlapci na filtraci hlavní slovo. Jejich úkolem je, aby byl produkt vždy čistý a standardní, takový, jak potřebujeme.

Více v aktuálním čísle PBA!

Čtyři sládci, dva pivovary a jedna receptura. Tak vznikl ležák První.

Na počátku byl příběh. Cesta chlapce, který žil v Praze, ale šel do učení na sladovníka a sládka do Plzeňského Prazdroje. Od učitelů, jako byl třeba Vít Albl, se dozvěděl mnohé o pivovarském řemesle, aby jej pak na vlastní kůži poznal mezi pivovarskou chasou. Zažil vysmolování obřích ležáckých sudů a ruční čištění kádí, pronikl do světa plzeňského ležáku, a i když potom s velkým úspěchem vařil pivo po celém světě i ve svém vlastním pivovaru, pořád v něm zůstávalo přání jednou se do Plzně vrátit. Martin Matuška si jej letos splnil.

Nápad na spolupráci s pivovarem Matuška se zrodil v hlavách plzeňských sládků, Václava Berky a Lenky Strakové. Chtěli uvařit něco mimořádného k oslavě 100 let od vzniku Československa. A když se domlouvali s Martinem Matuškou na uvaření limitované várky, v mnoha věcech si rozuměli od začátku, aniž by si k tomu potřebovali říct jediné slovo. Byl to společný důraz na kvalitu surovin, péči o skladování i čepování piva. A také tradice, která se předává mezi generacemi. Málokdo by totiž u nás dokázal vyprávět o tom, jak se pivovarské zkušenosti přenášejí z generace na generaci jako Václav Berka. V Prazdroji pracoval jeho táta i děda, všichni vařili tradiční český ležák Pilsner Urquell. A nyní stál Václav Berka před výzvou spojit český chmel, žatecký poloraný červeňák, s americkými odrůdami chmele. Václav je jako porotce nejprestižnější světové degustační soutěže Word Beer Cup z řady cest do Spojených států velmi dobře zná, stejně jako z craft pivovarů, které právě díky odrůdám z Oregonu nebo Washingtonu vzbudily novou vlnu zájmu o chuťově výrazná piva. Právě americký chmel byl dalším důvodem, proč spolu s Lenkou Strakovou oslovili právě Martina Matušku, který je tuzemským etalonem pro americké styly piv.

První1

Za úspěch se platí dřinou

Myšlenka použít americký chmel měla jasné opodstatnění. Jednorázová várka se vařila k 100. výročí vzniku Československa. Dnes tuto událost bereme jako samozřejmost. Nezabýváme se myšlenkou, že k ní nakonec nemuselo dojít, pokud by Tomáš Garrigue Masaryk v dubnu 1918 nepřijel do USA a několik měsíců pak při svých přednáškách a jednáních neprosazoval myšlenku samostatného Československého státu. Ostatně 28. října 1918 byl první prezident stále ještě v Americe a do Prahy přijel až koncem prosince. Pivo První tak má být poděkování Spojeným státům, které se před 100 lety významně podílely na vzniku prvního samostatného státu Čechů a Slováků Václav Berka od začátku věděl, že spolu s Martinem bude v Broumech i Plzni vařit jeho syn Adam. Pokud si někdo myslí, že Adam Matuška měl snadný život díky tomu, že je táta známý sládek a rodinný pivovar nese i jeho jméno, docela se plete. „Táta dostavěl pivovar právě v týdnu, kdy jsem končil střední školu. Maturoval jsem ve čtvrtek, v pátek jsem to zapil. V neděli jsem s tátou uvařil půl várky. Pak jsme ve středu měli společně vařit, ale už mne ji nechal udělat celou samotného. Bylo to šest dnů po maturitě,“ vyprávěl nám před sedmi lety

První bylo bez pochybností

Lenka Straková má jako jediná v  Čechách diplom pivního sommeliera z Institute Of Brewing and Distilling. Zkoušky po roce studia složila v Londýně. V té době již vařila v Plzeňském Prazdroji na experimentální varně a vytvořila díky tomu řadu receptů pro speciály uváděné na trh dvanáctkrát do roka v rámci pravidelné Volby sládků. Nejnovější recept připravila společně s Adamem Matuškou. Její starostí byl slad a kvasnice, Adam vybíral chmel. Společně potom recepturu ověřili na 130 litrové varně. V obou pivovarech pak na vaření použili zcela totožné suroviny, recept i technologické postupy. Lenka Straková přijela do Broum, aby se zúčastnila vaření, zatímco v Plzni podle jejího „manuálu“ vařili v jeden den hned tři várky stejného piva.

Více v připravovaném 77. čísle PBA

Postřižinský přípitek k jubileu České republiky

Pokud chcete 28. října upřímně oslavit století od vzniku naší republiky, dává přípitek postřižinským ležákem z Pivovaru Nymburk opravdu smysl. Jde totiž o jeden z mála středních nezávislých pivovarů, který zůstal po celých sto let pouze v českých rukou. Navíc má tradičně složený sortiment pouze ze spodně kvašených piv, která vaří klasickým způsobem a výhradně z českých surovin.

I když je v Nymburku historie vaření piva stejně jako sladovnictví poměrně dlouhá, první várku v současném pivovaru uvařili 19. března 1898. Za jeho vznikem stál významný regionální politik JUDr. Václav Krouský, který jej nechal zapsat u krajského soudu v Mladé Boleslavi v roce 1895 pod názvem Nymburský pivovar, s. r. o. Pivovaru se již od prvních let velmi dobře dařilo a v období první republiky patřil mezi padesát největších pivovarů v Čechách a na Moravě.

Správce pan Hrabal

Zásluhu na tom měl správce pivovaru František Hrabal (1889–1966). Přistěhoval se i s manželkou a nevlastním synem Bohumilem do nymburského pivovaru z Brna právě před sto lety. Jeho úspěšné působení v letech 1919–1948 je mimo jiné spojeno se skutečností, že mezi dvěma světovými válkami pivovar s úspěchem provozoval v okolí řadu hostinců a výčepů. Pan Hrabal se z účetního vypracoval přes pozici správce pivovaru až k místu ředitele. Malý Bohumil Hrabal prožil v nymburském pivovaru podstatnou část svého dětství i dospívání, které uzavřela maturita na místní reálce v roce 1934. Řada literárních historiků tvrdí, že někde mezi sladovnou a varnou, s největší pravděpodobností na dvoře či šalandě, došlo pro budoucího spisovatele k jednomu určujícímu setkání.

První pábitel Pepin

Odehrálo se někdy po roce 1924, kdy za svým bratrem Františkem přijel na návštěvu Josef Hrabal. Tvrdil, že půjde pouze o čtrnáct dnů, ale nakonec „obuvník, sladovník, naivní vypravěč a tanečník a zpěvák“, jak se píše na úmrtním oznámení strýce Pepina, zůstal až do konce svého života. Chlapík, kterému v pivovaru zadávali ty nejhorší práce, se stal nejenom předobrazem literární postavy, ale zásadně ovlivnil způsob myšlení i styl psaní Bohumila Hrabala. Ten o něm v roce 1994 napsal: „Vždyť pro mne právě ti lidé ze smetiště epochy jsou vším; můj strýc Pepin, obuvník a sladovník, ten mě skoro všechno naučil.“

Pavel Borowiec

Více v časopisu PBA č. 76!

Rámeček: Letošní rok je ve znamení připomínky 100. výročí vzniku samostatného Československa a 25. výročí vzniku České republiky. Jak jinak můžeme na tuto významnou událost upozornit my pivovarští než naším národním nápojem? Proto je nám ctí představit ke dni 28. 10. 2018 Postřižinský Lipový světlý ležák.

Toto pivo je v první řadě poctivý a klasický český dvanáctistupňový ležák. Náš vlastní ječný humnový slad a slavný žatecký poloraný červeňák doplnila ještě poměrně nová česká odrůda chmele, Bohemia. Na závěr chmelovaru byl pak přidán sušený květ z našeho národního stromu a také pečlivě vybraný lipový med od drobného včelaře. Věřím, že toto pivo bude chutnat i vám a osloví i konzervativní české pivaře, kteří usilovně a záslužně hájí čest slavného českého ležáku.

Na zdraví a Dej bůh štěstí Postřižinskému pivečku!

Ing. Bohumil Valenta

sládek

Cestování a dobré pivo patří k sobě, říká beer writer Adrian Tierney-Jones

Adrian Tierney-Jones je novinář specializující se na cestování a vše, co k němu patří, tedy včetně objevování krás neznámých měst, ale také ochutnávání jídla, a především piva po celém světě. Je editorem časopisu o pivu a porotcem pivních soutěží včetně Golden Bohemia Draft Beer Cupu. Česko patří k místům, kam se opakovaně rád vrací.

Slyšela jsem o tobě, že jsi takový pivní pankáč. Jak to označení vzniklo?

Je pravda, že jsem kdysi hrál v punkové, vlastně postpunkové kapele. Před časem mě to inspirovalo k tomu, že jsme v časopisu Original Gravity (česky Původní stupňovitost), který mám na starosti, publikovali článek o tom, jak spojit pivo a muziku. Sešli jsme se s vydavatelem v BrewDog baru a ke každému pivu, které jsme si dali, jsme vybrali jednu hudební skladbu. Třeba k English London porteru jsme pustili London Calling od Clash. Pak jsme měli pivo ve stylu sour, které obrací dosavadní konzumentské zvyklosti vzhůru nohama, a  dopřáli si k tomu skladbu Anarchy in the UK, protože to je vlastně znak takové aktuální pivní anarchie. Byla to tehdy spíš zábava, ale naprosto přesně to vyjadřuje způsob, jak se podle mne má psát o pivu. Aby to byla zábava.

Pro autora určitě, ale jak pojistíš, že se baví i čtenář?

Klíčem je způsob, jakým o  pivu píšeš. Musí to být jinak, než to dělají ostatní. Pivo je jako rokenrol, punk, je to Jim Morrison na pódiu a Clash, když odhodí kytary za záda. Je to víc o pocitu, náladě než o vyjmenování strohých faktů. Proto jsem taky loni napsal knížku The Seven Moods of Craft Beer (Sedm nálad craft piva). Samozřejmě i tahle pocitologie musí dávat smysl, nejde jen tak plácat blbosti, které nejsou ničím podložené. Je dobré si najít jiný úhel pohledu, než je zvykem.

Neobvyklý způsob psaní ti vynesl velmi prestižní ocenění Beer Writer of the Year, hlavní z cen, které každoročně uděluje britské sdružení autorů píšících o pivu, British Guild of Beer Writers. Určitě jsi měl velkou radost…

To je slabé slovo, jsem na to hrozně pyšný! Vlastně jsem loni v listopadu dostal hned tři různá ocenění, ještě zlato za tu moji čerstvě vydanou knížku a stříbro v sekci Business to Business, kde jsem dřív nikdy nebodoval. Z té hlavní ceny, která se celým názvem jmenuje Zlatý korbel Michaela Jacksona, jsem byl ale opravdu nadšený. Věnoval jsem ji své ženě a mojí zemřelé sestře Deboře, která byla vždycky přesvědčená, že beer writer je člověk, který celé dny jen dřepí u piva. Ale nechci, aby tohle ocenění bylo vrcholem mého života, spíš ho považuji za takové povzbuzení na další cestu. Podobné, jako je knížka od mého učitele a přítele Michaela Jacksona, kterou mám vystavenou na psacím stole.

Marcela Titzlová

Více v aktuálním 76. vydání časopisu PBA

Čas pro silný ležák aneb cesta za bockem

Francké pivovary si potrpí na příležitostná piva vařená ke konkrétnímu svátku nebo období roku. Základ tradice, která se zrodila během několika staletí, tvoří kalendář katolických svátků: Velikonoce, dožínky, den, kdy se oslavuje svatý patron města nebo obce, advent a samozřejmě také Vánoce. Milovníci piva s napětím vyhlížejí příchod podzimu, kdy se ke slovu dostává nejočekávanější pivo roku, bock.

Za chloubu franckých sládků se dlouhou dobu považuje především bock. Vaří se ze speciálně vybraných sladů a musí dlouho ležet. Na rozdíl od piv ze stálého sortimentu, kde se vyžaduje dlouhodobě stejná chuť, představuje bock každý rok originál. Štamgasti z pivovarských restaurací považují za velké téma, jestli chutná lépe nebo hůře než v předešlých letech, a velmi rádi v něm objevují jak čistotu chuti, tak poměrně širokou paletu vůní a příchutí. Bock se samozřejmě vaří podle zákona o čistotě piva, takže jsou povoleny pouze tři základní suroviny: voda, slad, chmel a k nim zpravidla speciální kvasnice. Může být světlý, jantarový, hnědý i tmavý. Jde o spodně kvašené pivo s vyšší střední plností a obsahem alkoholu od 6 %. Stupňovitost je v  rozmezí 16° až 17,99°. Nad touto horní hranicí již pivo spadá do kategorie doppelbock. Historické město Bamberk můžeme považovat za metropoli bocků, jejichž hlavním znakem se stala pitelnost. Z  jedenácti zdejších pivovarů tento styl nevaří pouze jeden, Kaiserdom, v pivovarských restauracích si pochutnáte pouze na osmi z nich.

Pavel Borowiec

Více v 76. vydání PBA

Richard Tesařík: Hrát opilce a vraha je senzační. Sup nebo skřet mě baví taky.

Je to kulaté výročí, i když nikoli 75 let, ale vydaných čísel časopisu od chvíle, kdy vznikl časopis Pivo, Bier & Ale. Jeho kmotrem se tehdy na počátku roku 2011 stal muzikant a herec Richard Tesařík. On sám tehdy krátce předtím oslavil pětašedesátiny, omotaný růžovým boa a jen malinko zaskočený dárkem, který dostal. Byl to seskok padákem.

krest

Od té doby se mnoho věcí změnilo, ale něco mají Richard a časopis PBA stále společné: lásku k dobrému pití, jídlu a zábavě, dále náročnost a zvyk vyhledávat vždy jen to nejlepší. Neznám činorodějšího člověka, než je Richard Tesařík. Ve dvaasedmdesáti hraje se skupinou Yo Yo Band 80 koncertů do roka a k tomu stihne absolvovat stejný počet divadelních představení. Hraje a tančí v muzikálu se stejným nadšením hrobníka, skřeta nebo supa, rád vaří a pije pivo, víno i whisky a vodku. Loví ryby, venčí pejsky a učí zpěv. Když Richarda poslouchám, nedá mi to, abych se nezeptala: Stane se, že někdy taky přeháníš nebo si nedejbože trochu zalžeš?

To víš, že jo, ale nejsem v tom takový mistr jako jiní. Takový zpěvák Karel Hála byl velký frajer a  já jsem se ho jednou zeptal, jak to dělá, když k tomu zpívání ještě zvládne vypít tolik sudů kořalky. A on odpověděl: Prosím tě, aspoň se drž reality, jaký sudy! To by musel bejt Tálinskej rybník kořalky, co jsem vypil. A  byla to jen samá stoličná vodka! Tak to ovšem má hodně muzikantů, mezi nimi člověk abstinenta nepotká. A pokud vím, ty ostatní profese, které jsi v životě vyzkoušel, ať už na pár pátků, nebo na pár let, jsou v tomto směru z  podobně nezáviděníhodného kotlíku: kulisák, hrobař, myč oken… Ale nezapomínej, že ještě před tím vším jsem byl hlavně sportovec! Zabýval jsem se hodně vážně atletikou, stejně jako bratr, který to dotáhl až na mistra sportu. Vážil jsem maximálně 75 kilo a k tomu měl ještě jednu velkou výhodu – totiž že mi bylo po alkoholu, kromě piva, vždycky strašně blbě.

Zjistil jsi tuhle dobrou zprávu brzy?

Hodně brzy. Už když jsem byl malý kluk, posílal mě otec pro pivo k Říčánkům, což je dnes dejvická hospoda U Topolů. Na cestu mi poprvé dal džbán a  řekl, vem mi půldruhýho litru piva. Jenže to mi připadalo jako dost nesmyslný údaj, tak jsem si to upravil podle svého a na hospodském chtěl půl litru. Fakt chceš jen tak málo, ujišťoval se hospodský, a já trval na svém. No, doma jsem dostal hodně vynadáno, to byl strašný řev, zvlášť když jsem cestou ještě trochu upil. To jsem mohl, pivo byl jediný alkoholický nápoj kromě rumu na vaření, co se doma pravidelně objevoval. Já sám ho dodnes považuji za výborný, všestranný, dokonce zdraví prospěšný nápoj.

Více v 75. vydání časopisu Pivo, Bier & Ale!

 

 

Kyselá a svůdně ovocná zároveň (anketa)

V současné době se výrazně probudil zájem o kyselá piva s ovocnou příchutí a Česká republika nezůstala pozadu. Zeptali jsme se pivovarů, které včas chytily dobrý vítr, jak to u nich s tímto pivním stylem vypadá.

  1. Proč jste zařadili to sortimentu kyselá piva s ovocnou příchutí?
  2. Jaký je o ně zájem?
  3. Začala se prodávat na úkor jiných pivních stylů?
  4. Které vaše kyselé pivo považujete za nejvydařenější a proč?

Na přání našich čtenářů odpovídal také Jakub Veselý, Létající pivovar Falkon

  1. V první řadě proto, že mě samotného baví pít ochucená piva stylu berliner weisse/gose. Z reakce trhu je vidět, že v tom rozhodně nejsem sám a minimálně přes léto tak dokážeme dostat k řemeslnému pivu i zdánlivé nepivaře.
  1. Překvapivě velký. Některé minipivovary, jmenovitě Zichovec nebo Raven, udělaly kus práce vtom, jak přiblížit tato piva zákazníkům. Díky tomu jsou k takovým pivům otevření i lidé mimo velká města.
  1. Nemyslím si. „Kyseláče“ jednak přitahují nové konzumenty a v druhé řadě vás tak trochu restartují, pokud už jste příliš „nachmelení“.
  1. Ještě mám hodně na čem pracovat. Ta nejvydařenější teprve přijdou.

Odpovědi ostatních sládků z vybraných pivovarů najdete v aktuálním 75. vydání našeho časopisu!

Sbíráme účelové známky

Seriál o sběratelství pivních suvenýrů a dalších předmětů spojených s pivovarnictvím pokračuje dílem věnovaným účelovým známkám. Obvykle mají podobu ražených mincí, ale mince v pravém slova smyslu to nejsou. Jsou pouze jejich náhražkami a říkáme jim účelové známky nebo též účelovky.

Co jsou účelové známky

Existuje jich nesčetné množství druhů a také účelů jejich použití. U většiny již na první pohled poznáme, k čemu sloužily, avšak u některých můžeme pouze hádat. Nejčastěji jsou kovové, ale známe i plastové, papírové, a dokonce skleněné a kožené varianty. Pro sběratele pivních suvenýrů jsou atraktivní zejména chmelové a pivní známky, různé zálohové známky a také známky na odběr ledu. Pojďme si nyní jednotlivé druhy stručně přiblížit.

Chmelové známky

Jsou historickým příkladem tzv. pracovních známek, jimiž se kontrolovala vykonaná práce a následně za ně nárokovala příslušná odměna. První chmelové známky byly zhotovovány převážně ze zbytkového plechu místními kováři, proto se jim říká kovářské. Méně zkušenými sběrateli bývají zaměňovány s velmi podobnými robotními, potažmo textilními (barvířskými) známkami. Zatímco robotní známky byly určeny robotníkům jako potvrzení o odvedené robotě a chmelovým známkám tudíž svým způsobem předcházely, barvířské známky se pro změnu přišívaly na štočky látek před jejich odesláním do barvíren. Na konci 19. století se chmelové známky vyráběly zejména strojově, nejčastěji z mosazi, občas také z bronzu, mědi, zinku, niklu či z hliníku, a více se již podobaly klasickým mincím. I v této době se však občas používaly kovářské známky, dokonce se s nimi setkáváme ještě i ve druhé polovině 20. století.

Na lícní straně chmelových známek bylo obvykle vyraženo jméno majitele statku (chmelnice) či obchodníka s chmelem, někdy jen ve formě iniciál. Rub býval buď prázdný, hlavně u kovářských známek, nebo na něm byla uváděna nominální hodnota, rodový erb, příp. jen nějaký univerzální text či obrázek. Chmelové známky byly někdy již z výroby, ale spíše až během užívání děrovány, aby si je česáči mohli navlékat na šňůrku nebo na drátek. Běžným jevem bývala i tzv. kontramarka, dodatečně vyražená značka ve formě čísla, obrázku či znaku, jíž se označoval nový uživatel známek, měnila jejich nominální hodnota, resp. účel použití.

Marek Kamlár

Více se dočtete v 75. vydání našeho časopisu!

Náš kmotr Richard Tesařík: Hrát opilce a vraha je senzační. Sup nebo skřet mě baví taky

Je to kulaté výročí, i když nikoli 75 let, ale vydaných čísel časopisu od chvíle, kdy vznikl časopis Pivo, Bier & Ale. Jeho kmotrem se tehdy na počátku roku 2011 stal muzikant a herec Richard Tesařík. On sám tehdy krátce předtím oslavil pětašedesátiny, omotaný růžovým boa a jen malinko zaskočený dárkem, který dostal. Byl to seskok padákem.

Od té doby se mnoho věcí změnilo, ale něco mají Richard a časopis PBA stále společné: lásku k dobrému pití, jídlu a zábavě, dále náročnost a zvyk vyhledávat vždy jen to nejlepší. Neznám činorodějšího člověka, než je Richard Tesařík. Ve dvaasedmdesáti hraje se skupinou Yo Yo Band 80 koncertů do roka a k tomu stihne absolvovat stejný počet divadelních představení. Hraje a tančí v muzikálu se stejným nadšením hrobníka, skřeta nebo supa, rád vaří a pije pivo, víno i whisky a vodku. Loví ryby, venčí pejsky a učí zpěv. Když Richarda poslouchám, nedá mi to, abych se nezeptala: Stane se, že někdy taky přeháníš nebo si nedejbože trochu zalžeš?

To víš, že jo, ale nejsem v tom takový mistr jako jiní. Takový zpěvák Karel Hála byl velký frajer a  já jsem se ho jednou zeptal, jak to dělá, když k tomu zpívání ještě zvládne vypít tolik sudů kořalky. A on odpověděl: Prosím tě, aspoň se drž reality, jaký sudy! To by musel bejt Tálinskej rybník kořalky, co jsem vypil. A  byla to jen samá stoličná vodka! Tak to ovšem má hodně muzikantů, mezi nimi člověk abstinenta nepotká. A pokud vím, ty ostatní profese, které jsi v životě vyzkoušel, ať už na pár pátků, nebo na pár let, jsou v tomto směru z  podobně nezáviděníhodného kotlíku: kulisák, hrobař, myč oken… Ale nezapomínej, že ještě před tím vším jsem byl hlavně sportovec! Zabýval jsem se hodně vážně atletikou, stejně jako bratr, který to dotáhl až na mistra sportu. Vážil jsem maximálně 75 kilo a k tomu měl ještě jednu velkou výhodu – totiž že mi bylo po alkoholu, kromě piva, vždycky strašně blbě.

Zjistil jsi tuhle dobrou zprávu brzy?

Hodně brzy. Už když jsem byl malý kluk, posílal mě otec pro pivo k Říčánkům, což je dnes dejvická hospoda U Topolů. Na cestu mi poprvé dal džbán a  řekl, vem mi půldruhýho litru piva. Jenže to mi připadalo jako dost nesmyslný údaj, tak jsem si to upravil podle svého a na hospodském chtěl půl litru. Fakt chceš jen tak málo, ujišťoval se hospodský, a já trval na svém. No, doma jsem dostal hodně vynadáno, to byl strašný řev, zvlášť když jsem cestou ještě trochu upil. To jsem mohl, pivo byl jediný alkoholický nápoj kromě rumu na vaření, co se doma pravidelně objevoval. Já sám ho dodnes považuji za výborný, všestranný, dokonce zdraví prospěšný nápoj.

Více se dočtete v aktuálním jubilejním vydání časopisu!

 

 

Rychtářův cíz

Tradiční regionální pivovary skrývají řadu tajemství. Díky některým z nich se mohou stát živou učebnicí pivovarského řemesla. Jeho pravidla se po staletí předávala z generace na generaci především ústním podáním, proto je velmi důležité, kdo vás s varnou, spilkou, ležáckým sklepem a s dalšími prostorami seznámí. Měl jsem to štěstí, že pivovarem Rychtář mne provázel vrchní sládek Milan Morávek.

Pokračování čtěte v aktuálním čísle PBA č. 75!

Pavel Jákl odešel na nebeskou šalandu

Odešel kamarád, skromný, slušný a hodný člověk, jehož humor byl neopakovatelný. Ztrácíme zároveň nenahraditelného historika, který svým výtvarným nadáním neuvěřitelně obohatil české pivovarství. I díky Pavlovi se české pivovarství po revoluci nevydalo cestou ekonomicky lákavého europiva.

S Pavlem jsem se seznámil již v roce 1986 a moc rád jsem s ním spolupracoval. Kromě společně vypitého množství jeho oblíbené desítky vzpomínám na naši spolupráci na interiéru varny ve Staropramenu, ale také spolupráci s Michaelem Jacksonem, sběr materiálů pro Pavlovy historické knihy a samozřejmě na tvorbu našeho znaku a výzdobu interiéru Pivovarského dvora Zvíkov. Byl i spoluzakladatelem Jarní ceny sládků.

Pavle, žiješ s námi dál.

Michal Voldřich

K rozloučení s výtvarníkem a pivovarským historikem Pavlem Jáklem (1950 – 2018) se přidali i František Krakeš, Tomáš Vodochodský, Štěpán Kříž a Petr Hauskrecht. Jejich vzpomínky najdete v tištěném časopisu PBA č, 75. 

8 ½ aneb 75 objevů redakce Pivo, Bier & Ale

Plán na vydávání časopisu o pivní kultuře, která zahrnuje tradici, kvalitu, ale i rozmanitost piva, nevznikl v roce 2010 náhodou. Těší mne, že předběhl dobu a přispěl ke změně české pivní scény. Za nejpodstatnější však považuji, co během osmi a půl roku objevil a zviditelnil.

krest

Postavení ředitele DVD Group.cz mi začátkem tohoto století poskytovalo jednu velkou výhodu. Navštěvoval jsem veletrhy a výstavy v Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Düsseldorfu, Norimberku, Mnichově nebo v Hannoveru. Z hlediska piva to znamenalo svým způsobem pokyn ke konzumentské emigraci, protože cestou zpět ležela města jako Bamberk, Lipsko nebo Einbeck.

Když jsem v roce 2005 poprvé přijel na ISE (Integrated Systems Europe) do Amsterodamu, bylo to pro mne další zjevení. Žádné město v Evropě s výjimkou finančně nepoměrně nákladnějšího Stockholmu nebo Londýna vás neosloví takovou tolerancí k prodeji piva z jiné země jako hlavní město Nizozemska. Doslova jsem si zamiloval pivní bar bierproeflokaal In de Wildeman a pivotéku De Bierkoning na Paleisstraat. Představují ideální místa, kde pochopíte, co znamená výraz pivní rozmanitost z pohledu pivních stylů, ale i odlišných pivních kultur v jednotlivých zemích. Na ISE jsem se seznámil s Pavlem Hrabinou, který do Amsterodamu poprvé přivezl Jana Charváta. Pamatuji se, že to bylo právě ve větším sále In de Wildeman, kde se Jan neboli Hanz rozhodl, že Zlý časy potřebují nejméně 24 výčepních kohoutů. Nikdy by mne nenapadlo vydávat časopis o pivu, pokud by si Hanz tento sen nesplnil a v Nuslích kromě toho nečepoval ale Pivovaru Matuška.

Vydávání periodika představuje běh na dlouhou trať a nedává smysl se do něj pouštět, pokud nemáte dostatečně silné téma. Chtěl jsem v Praze zažít objevování nových stylů i značek piv tak jako v Amsterodamu a Zlý časy se pro mne staly jeho malým kouskem v Praze. Zároveň jsem však věděl, že Raptor od Adama Matušky by naopak uspěl i tam. Tyto dvě věci se protnuly a dávaly jednoznačnou perspektivu. Tak vznikl projekt Pivo, Bier & Ale. Vzhledem k tomu, že jsme se po osmi a půl roku konečně dostali k tomu, abychom širší veřejnosti vysvětlili, co je to kriek, vidím pro časopis ještě docela dlouhou a slibnou budoucnost.

PBA 01 2011 titulka

První ročník 2011

První číslo časopisu vyšlo koncem ledna 2011 a ve Zlých časech jej pokřtil muzikant a herec Richard Tesařík spolu s Dušanem Všelichou, známým také jako Ovar Šerif. Časopis získal od začátku profesionální rozměr díky materiálu Jana Šuráně věnovanému profesionální degustaci. Stal se z něj seriál, který dva roky seznamoval čtenáře s hlavními pivními styly.

degustatori

Druhé číslo si spojuji především s Pivovarem Sv. Norbert na Strahově. Neznám lepší český restaurační pivovar. Článek zachycuje období po odchodu Martina Matušky, kdy jeho roli nejenom převzal Jan Martinka, ale posunul sortiment dál.

Prvním objevem mezi nezávislými regionálními pivovary se pro mne stal Chodovar. Bezpochyby kvůli tomu, že Jiří Plevka mladší nevnímá pivo pouze jako nápoj, ale především jako zážitek, ke kterému potřebujete unikátní atmosféru restaurace Ve Skále, titanovou vanu ve zdejších skutečných pivních lázních a na talíři medailonky z muflona, pokud vám ovšem nestačí ke štěstí plánská svíčková. A taky jsou pro něj důležití dobří přátelé z nedalekého Bavorska, kterým chutná zdejší ležák stejně jako nám jejich komunitní pivo zoigl.

kouleni

Když hovoříte s Martinem Matuškou o pivovaru, kterému dal své jméno, od začátku vás ohledně vaření piva odkáže na svého syna Adama. Proto jejich dva příběhy vyšly po mé návštěvě pivovaru samostatně. S odstupem času se mi Adamův zdá více autentický. U Martina například chybí jeho zaujetí pro projektování vlastní varny, kde i v novém pivovaru řadu věcí udělal sám, a k tomu natolik originálně, že by je mohl registrovat jako patent. Určitě je to jeden z důvodů, proč pivo Matuška chutná více lidem než jiná piva.

Matuska rodina

Můj život s pivem. To je na první pohled prostý titulek článku, ale v případě Ivana Chramosila by se tak mohla jmenovat celá kniha. Dlouholetý sládek od Fleků má autoritu i jako porotce mezinárodních degustačních soutěží. World Beer Cup nebo European Beer Star se pravidelně účastnil od jejich založení.

Borowiec

Únětický pivovar se otvíral v květnu 2011. Vladimír Černohorský v něm uvařil desítku, která zaujme znalce piva často víc než řada prémiových ležáků. Nazýval ji „poctivá“. Osobně si myslím, že oproti pojetí světlého výčepního piva, jak jsme jej znali před listopadem 1989 nebo i první desetiletí po něm, v době, kdy kralovalo českému trhu, to je pivo vařené s pocitem, že má právo být tím nejlepším, co pivovar produkuje. Prostě jde o svébytný pivní styl, nikoli chudšího příbuzného ležáku.

cernohorsky

Když jsem se s prvními čísly Pivo, Bier & Ale vydal do Bamberku, přijala mne osobně Sabine Weyermann. Slíbila mi seriál o speciálních sladech včetně receptů. Začal prozaickým titulkem: Bez sladu pivo neuvaříte. Nevím, jestli stačilo jediné slovo Bier v názvu časopisu, aby otevřelo postupně dveře do řady německých firem, ale každopádně se stalo dobrou vstupenkou do světa, který je jiný než český. Přísný, perfekcionalistický a postavený na významu slova kompetentní. Právě proto je slad vyráběný pod značkou Weyermann tak celosvětově respektovaný a úspěšný.

Weyermann

Annafest představuje jeden z největších pivních svátků v Evropě. Nemá sice takovou publicitu a návštěvnost jako mamutí Oktoberfest, ale plně si to vynahradí kvalitou piva a přátelským prostředím Kellerwaldu.

V současnosti se z kalendáře pivních festivalů stala nepřehledná změť navzájem se překrývajících termínů. Černokostelecké vykulení ležáckých sudů však mezi nimi představuje výjimečnou událost. Existuje řada příležitostí, kde můžete pít pivo na louce, u kamenité cesty nebo jej více či méně diskrétně vylévat do řeky Vltavy. Podle mne nejlíp stejně chutná pod komínem, tedy třeba právě v zájezdním pivováru.

Bestak

Nejenom během prvního ročníku jsem se setkával s názorem, že Pivo, Bier & Ale představuje časopis o minipivovarech. Není to pravda. Jestli má svým konceptem k některým pivovarů blíž, tak to jsou především regionální nezávislé pivovary, jako jsou Vratislavice se značkou Konrad. Řekl bych, že po přečtení rozhovoru s ředitelem a sládkem Petrem Hostašem, který vyšel pod titulkem Do vaření piva se má vnášet klid, o tom není potřeba pochybovat.

Podskalská je nejenom místem, kde od počátku vydávání časopisu probíhají degustace naší redakce, ale také školou, kde žáci smějí nejprve k pivu pouze přivonět a až ke konci studia je již jako plnoletí teprve ochutnají. Učí je Oldřich Koza, pedagog, sládek, odborný porotce a člen redakční degustační komise Pivo, Bier & Ale.

Druhý ročník 2012

Výroční ceny Pivo, Bier & Ale za rok 2011 jsme udělili v Klášterním pivovaru Strahov.

vyrocni ceny foto Tisk

Pro obálku úvodního čísla druhého ročníku jsme vybrali Weizen Primátor, aniž bychom tušili, že půjde o vůbec nejoceňovanější pivo v zahraničních soutěžích tohoto desetiletí. Pšenice z Náchoda se stala absolutním vítězem World Beer Awards.

PBA0112_nahled

Dvanáctým pokračováním seriálu Tajemství pivního skla se stal rozhovor s Markusem Del Monegem, který pro značku Sahm vyvinul speciální degustační sklo.

Humnová sladovna Kounice a malý slovník humnového sladu sepsaný jejím majitelem Karlem Klusáčkem představovaly další krok směrem do objevování surovin. Připomněli jsme, že klasická výroba sladu s využitím přírodního působení zůstává českým a moravským unikátem. Velmi nás těšilo, když se v té době milovníci piva začali ptát výčepních, jestli pijí pivo právě z takového sladu.

Humnova sladovna v Benesove

Jarní cena českých sládků 2012 v jedinečném prostředí Pivovarského dvora Zvíkov představovala mé první větší setkání s Pavlem Jáklem a Michalem Voldřichem. Byl jsem zároveň u začátku proměny této akce v jednu z největších soutěží minipivovarů v Evropě. Zůstává pro mne jedinou českou soutěží, kde chci být porotcem.

Strong Ale Old Tom patřilo k první anglickým lahvovým pivům, která do České republiky přivezl Pavel Jurič, majitel společnosti Zanzibar. Starý kocour má vše, co k pivu z ostrovů patří. Příběh o deníku sládka s vlastnoruční kresbou kocoura i fakt, že se tu pivo vaří samozřejmě zcela tradičním způsobem. Pokud je pijete patřičně teplé, překvapivě voní po sladu a vynikne bohatou paletou příchutí sušenek, ovoce a čokolády, kterou uzavírá příchuť brandy.

Najít v Čechách začátkem tohoto desetiletí slovenské pivo s výjimkou Zlatého Bažanta vařeného v Brně bylo umění. Jedna značka si však rychle získala prestiž a příznivce, Kaltenecker. Určitě na to mělo vliv přátelství Jana Šuráně a Laca Kováče, jehož dílem tento pivovar v Rožňavě byl. Začalo to tmavým Brokátem, ale pokračovalo celou řadou dalších piv ve velmi rozmanitých stylech.

Schlossbrauerei Au-Hallertau najdete uprostřed chmelařské oblasti, která má pro Německo stejný význam jako pro nás Žatecko. Zdejší zámek je skutečným šlechtickým sídlem, protože patří baronovi Michaelu Beck von Peccoz. Jeho zámeckému sídlu odpovídá i jedna z nejhezčích zahradních restaurací v Bavorsku. Našli jsme zde dobře chmelený pils, který obdivoval i Michael Jackson.

au halertau

Laboratoř znamená klíč ke kvalitě piva, to je titulek reportáže z Budějovického Budvaru, n. p. Žádný pivovar s výstavem větším než 100 000 hektolitrů v Pivo, Bier & Ale během osmi a půl roku neměl více článků a ocenění z našich výročních cen.

budvar varna

I když hlavním městem Německa je Berlín, metropolí piva zůstává Mnichov. Je pouze škoda, že pivovarský průvodce největším bavorským městem se začíná stále více omezovat na putování za značkou Augustiner.

augustiner_4c

Sdružení přátel piva ocenilo v listopadu 2012 nejlepší piva, pivovary a pivovarské osobnosti. Pivo, Bier & Ale dostalo jednu z hlavních cen večera jako největší počin roku.

PB s ceou

Poprvé jsme se díky Ivanu Chramosilovi zúčastnili slavnostního vyhlášení European Beer Star 2012. Je to opravdu velká událost a silný zážitek, vyprávět by o tom mohl Pavel Pilař, který získal zlatou hvězdu za nejlepší světlý český ležák.

Pivní průvodce Amsterodamem je s největší pravděpodobností nejlepší ze všech, které časopis Pivo, Bier & Ale publikoval. Nyní již víte proč.

Třetí ročník 2013

0913_OBÁLKA

Třetí ročník jsme otevřeli původní reportáží z nejstaršího rodinného pivovaru v Nizozemsku. Značku Brand najdete v Amsterodamu jako pils v restauracích, které mají hvězdy Michelin, ale také na kolekci různorodých bocků. A také novou rubrikou o neobvyklých koutech gastronomie. První článek se jmenoval Chinatown nemáme, dopřejte si Sapu!

Založil jsem Výroční ceny České a moravské pivovarnické akademie.Večer šampionů aneb Vítězové volili vítěze“ zachycuje atmosféru při předávání v Klášterním pivovaru Strahov, ale také jména prvních oceněných za celoživotní zásluhy o české pivovarnictví: profesorky Gabriely Basařové, Josefa Tolara a Pavla Jákla.

Jakl1

Pokračování článku najdete již brzy zde na webu.

Degustace českých piv stylu IPA: Pivovar Antoš překvapil

 

Ke stylu India Pale Ale se chceme vracet pravidelně. Česká republika se totiž zařadila mezi státy, v nichž si získal výraznou pozici na trhu svrchně kvašených piv a jen málokterý minipivovar si troufne ze své nabídky IPA vynechat. V řadě případů dokonce tvoří podstatnou část sortimentu.

Již u minulých degustací jsme zdůrazňovali, že většina českých sládků používá receptury pro americkou verzi IPA, která se od anglické odlišuje podstatně výraznější vůní, hořkostí i obsahem alkoholu. Při posuzování není ani tak důležitá stupňovitost jako obsah alkoholu, a především jednotky hořkosti. Podle protokolu World Beer Cup začíná hořkost původní IPA na horní hranici ležáku 35 IBU a končí na 63 IBU, nová americká se pohybuje v rozmezí 50 až 70 jednotek IBU. Co se týká alkoholu, je rozdíl ještě markantnější, když 6,3 % až 7,6 % oproti 4,5 % až 7,1 % potvrzuje, že na ostrovech nemusí být IPA silnějším nápojem. Navíc si je potřeba uvědomit, že anglický sládek se bude držet spíše u dolní hranice původní verze a americký naopak u horní hranice takzvaného nového stylu.

Obci, kde spolupracuje starosta, učitel, hospodský a farář, se vždy daří, říká břevnovský opat

S představeným břevnovského kláštera Petrem Prokopem Siostrzonkem jsme se potkali přesně v den, kdy si změnil mailovou adresu z „převora“ na „opata.“ Byl totiž krátce předtím zvolen arciopatem našeho vůbec nejstaršího mužského kláštera u nás. Nebyla to však zdaleka jediná změna, která potkala Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a Markéty v roce 2017.

Vychází Kniha o pivu!

Kniha o pivu – Jak pivo poznávat, ochutnávat a párovat s jídlem

Pavel Borowiec, Marcela Titzlová

Svět se mění rychle. A svět piva v současné době nabírá ještě větší obrátky. Ještě před deseti lety znali Češi většinou jen český ležák. Dnes rozeznáváme ke stovce různých stylů, od českého ležáku velmi odlišných, mnohé z nich se k nám importují nebo je do svého repertoáru převzaly české pivovary.

Sbíráme pivní účtenky

V 62. čísle tohoto časopisu jsme si naznačili, že v minulosti se k zápisu konzumace v hospodách a restauracích mnohdy používaly zdrsněné hrany porcelánových tácků. K tomu už se ale vracet nebudeme, a naopak se vydáme do světa klasických konzumačních lístků, tedy papírových účtenek.

Velký den kamenického pivovaru

Průmyslový pivovar v Kamenici nad Lipou nahradil ten původní, umístěný ještě v renesančních prostorách, roku 1861. Jeho stavba tehdy trvala 18 měsíců. Současná rekonstrukce téměř celá proběhla během jednoho kalendářního roku.

Málokdo si dokáže představit, nakolik obtížný úkol představuje dokončení pivovaru s plánovanou kapacitou 30 000 hektolitrů, jestliže je určeno naprosto konkrétní datum. 28. říjen 2017 díky tomu vstoupí nejenom do historie malého městečka na pomezí Vysočiny a Jihočeského kraje, ale přidá další výraznou kapitolu nezávislému českému pivovarnictví. Obnova Pivovaru v Kamenici nad Lipou stála zatím zhruba 120 miliónů Kč.

Michal Rouč ředitelem Krušovic!

Ředitel a vrchní sládek pivovaru ve Velkém Březně Michal Rouč střídá své působiště. Uspěl ve výběrovém řízení a od 1. října 2017 se stává ředitelem Královského pivovaru Krušovice. Jeho předchůdcem ve funkci byl Igor Mandryš, který se vrátil na rodné Slovensko a rozhodl se pracovat mimo pivovarnictví.

Pivovar Zhůřák slavil

Čtyři roky existence a padesátku různých piv má za sebou Pivovar Zhůřák. Jeho majitel a sládek Chris Baerwaldt pro něj zvolil místo velmi vzdálené od jeho rodného Illionois v USA, okraj západočeské vesničky Zhůř, vzdálené asi 20 km od Plzně.   

Svůj pivovar Chris Baerwaldt pojmenoval podle domovské adresy, i když pro něj byla tehdy ještě nevyslovitelná. Když se tomu někdo podivil, jen krčil rameny: „No a co, aspoň z toho mají lidi legraci.“

Příběhy tisíce a jedné chuti piva

Tvář pivovaru tvoří zpravidla majitel nebo sládek. V oboru pivovarnictví však působí i řada dalších odborníků, jejichž identita zůstává milovníkům piva nebo i konkrétní značky skrytá. Navzdory tomu, že každému návštěvníkovi výčepu nebo pivnice by mohli sdělit nečekané množství informací.

Žádný větší pivovar se dnes totiž neobejde bez profesionálů, kteří prošli náročným školením pro rozpoznání vůní a chutí, které do piva patří nebo nepatří. Končí závěrečnou zkouškou – pokud v  ní neuspějete, ztrácíte možnost rozhodovat o  jednotlivých krocích při výrobě piva nebo se zúčastnit hodnocení piva po stočení. Když splníte podmínky, získáte nejenom novou odbornost, ale také kus pivovarské cti. K ní totiž neodmyslitelně patří, jestli skutečně rozeznáte správně uvařené pivo od průměrného nebo špatného.

Pivovar jako originál

Společnost Destila patří k největším výrobcům pivovarů v České republice. Zařízení této značky najdeme nejen v Úněticích, ale také ve francouzském Carcassonnu, finském Lahti, ruském Krasnojarsku nebo škole Enilbio ve francouzském městě Poligny. Výbornou pověst si vytvořila v Petrohradu, kde během posledních deseti let realizovala 16 zakázek od minipivovarů až po průmyslový pivovar Sverdlovo s výstavem 30 000 hektolitrů. V současnosti se připravuje na stavbu varny i ležáckého sklepa Pivovaru Kamenice nad Lipou. U nás i ve světě se v současnosti vaří pivo ve více než sedmdesáti pivovarech Destila. Na naše otázky odpovídá Tomáš Hořava, jednatel společnosti Destila.

Teplický Monopol: Znovuobjevená noblesa

Slovo monopol znamená výhradní právo rozhodovat a jednat. Teplický pivovar Monopol má výhradní právo na hrdost za způsob, jakým dokázal oživit jednu z nejpozoruhodnějších budov ve městě. Sládkovi, v tomto případě paní sládkové Martině Valterové, se od varny nabízí zřejmě nejkrásnější výhled ze všech našich pivovarů. A kromě toho vidí i na kapesní pekárničku, díky níž může zdejší restaurace hostům k domácím pivům nabízet i domácí chléb nebo bulky na hamburgery, ale také prvotřídní zákusky. Zdejší větrník loni zvítězil v soutěži Regionální potravina Ústeckého kraje.

Zrozen z ohně, zušlechtěn chladem

Vaření piva se stejně jako jeho čepování tradičně spojuje s ušlechtilými materiály. Měděné povrchy varny, nerezová ocel, naprosto průsvitné sklo nebo v současnosti také čedič. V řadě českých pivovarů jej najdeme stále častěji, protože nedaleko Mariánských Lázní sídlí celosvětově největší výrobce dlaždic a soklů pro zatěžované podlahy. Mají nejenom vynikající vlastnosti, ale každá dlaždice působí z estetického hlediska jako originál.

Jan Lumbert: Moje volba je nefiltrovaná 10°

Jan Lumbert, sládek únětického pivovaru, se narodil přímo v Úněticích. Když se učil v Měšťanu sladovníkem a sládkem, míjel každý den zavřený pivovar. Netušil, že jednou bude snít o tom, aby se v něm postavila nová varna. Dnes pro ni má jako sládek i vyhlédnuté místo v prostoru bývalé kotelny. Únětický pivovar by novou varnu potřeboval, málokde se vaří díky neustálé poptávce tak často.

Nový Zéland: Cesta k jezeru pivních divů

Pro pivní kulturu Nového Zélandu platí: čím drzejší, šílenější pivo, jeho název, etiketa a lahev, tím lépe. Protože kvalita je tu skoro samozřejmpstí. A je při tom vidět, že pivo tu vaří, čepují i pijí hlavně mladí.

Tři hodiny letu z Melbourne nás přenesly do jiného světa  –  místo letní výhně jen 13°C, vítr a déšť. Byli jsme tři kamarádi a před námi pár dnů objevování Severního ostrova, tamější přírody a pivovarů. Kolik jich navštívíme, jsme ovšem ponechali tak trochu náhodě.

Počernický pivovar: Zároveň v Praze i na vesnici

Počernický dvůr s čerstvě obnoveným pivovarem patří k nejnovějším a zároveň nejslibnějším výletním cílům milovníků piva a dobré gastronomie vůbec. Takových míst na okraji Prahy, kde se potkává příroda s historií, lze sem pohodlně dorazit z centra vlakem a vzít s sebou i děti, aniž by se nudily, mnoho není.

Společnost Davida Karocha se postupně ujala celého historického souboru staveb v Dolních Počernicích. Nejprve byla před deseti lety v  budově bývalé traktorové stanice JZD otevřena restaurace Léta Páně, pak hned následovaly další úpravy. „S pomocí úřadu městské části a dotací jsme uskutečnili obnovu první části poměrně rozlehlého areálu a  vybudovali parkoviště, ale tím dotace skončily a zbytek už jsme celý financovali sami,“ vzpomíná David Karoch. „V bývalém mlýně jsme otevřeli italskou restauraci Al Mulino a dávno nefunkční pivovar se přímo nabízel k tomu, abychom v  něm znovu začali vařit pivo. Sice bylo jasné, že půjde o menší pivovar, ve kterém nedosáhneme původního výstavu, ale zato jsme byli rozhodnutí zachovat budově co nejvíce její původní ráz. Pozdně barokní stavení s  různými pozdějšími přestavbami se k tomu výborně hodilo. Zůstaly tu dochované unikátní ledové sklepy a  další stavební prvky, římsy, klenby, ostění, litinové sloupy a  komíny. Měděnou varnu jsme umístili přímo do otevřeného prostoru pivovarského šenku.“

Kutnohorská legenda se vrací

Pivovar Kutná Hora prošel klíčovou přestavbou v roce 1864, kdy zavedení parního pohonu umožnilo průmyslovou výrobu. Zároveň byly výrazně rozšířeny sklepy a spilky a sladovna získává „anglický“ hvozd. Těsně před přelomem nového století modernizace pokračovala stavbou nové varny, parního kotle, a dokonce i chladicího kompresoru poháněného rovněž párou. Všechny tyto investice přispěly k tomu, že výstav dosáhl 20 000 hl piva ročně. Již tehdy neslo pivo jméno Dačický a mělo svou pověst i kvalitu, potvrzenou medailí na Mezinárodní výstavě v Bruselu v roce 1906.

Degustace zahraničních ležáků: Tak trochu zbytečný nákup

Tesco v poslední době rozšiřuje výběr zahraničních potravin a nápojů způsobem, který řada zákazníků ocení. Bohužel se to netýká piva. Tam mají nákupčí tohoto řetězce šťastnou ruku při výběru českých ležáků a speciálů, ale jakmile přijde na řadu export z jiných evropských zemí, daří se jim pořizovat chuťově prázdné a nezajímavé produkty, které během ochutnání převážnou většinu českých milovníků piva zklamou. Jejich nákup budou považovat za zbytečný.

Celý článek z časopisu ve formátu PDF k přečtení zde: 6517_degustace

Pět tajných pivních tipů

Pět tajných pivních tipů

Amsterodam, Mnichov, Dublin, ale také Bamberg, Gent nebo Brno. O známých městech, kam má smysl jezdit na pivo, píšeme již šest let. Proč si letos nevyrazit do míst, která nejsou tak vyhlášená, ale přesto se tam možná vaří stejně dobré, popřípadě lepší pivo než v místech opředených někdy v minulosti legendou, ale dnes již spíše převládající komercí.

ANKETA: České čepované pivo nikdy nepiješ sám

Řadu věcí jsme u nás zvyklí brát jako samozřejmost a jejich hodnotu si uvědomíme až díky události, která zpravidla proběhne v zahraničí. V loňském roce takováto situace nastala ve spojení s prodejem Plzeňského Prazdroje. Šlo o tak vysokou částku, že se nad celou transakcí nejrůznějším způsobem zamýšlela podstatná část společnosti.

Tim Webb objevil pro svět belgické pivo, ale zajímá ho i český ležák

Tim Webb patří k předním osobnostem světové pivní scény. Respekt si získal především svými knižními publikacemi, z nichž ta patrně nejslavnější spatřila poprvé světlo světa v roce 1992. Byla to kniha Good Beer Guide Belgium a Timovi vynesla potlesk za to, jak důstojně navázal na legendárního Lovce piv Michaela Jacksona a vrátil Belgii na pivní mapu světa. Průvodce dobrými pivy Belgie už se dočkal sedmého vydání a my jsme se sešli dost krátce poté, co bylo na trh uvedeno sedmé vydání další Timovy knihy, The World Atlas of Beer, na které spolupracuje od počátku s Kanaďanem Stevem Beaumontem.

Degustace jako zážitek

Mezinárodní degustační soutěž Brussels Beer Challenge vznikla v roce 2012. Ačkoli má přímo v názvu hlavní město Belgie, konala se v něm teprve podruhé. Druhý ročník totiž hostilo město Lutych, třetí Lovaň a čtvrtý Antverpy.

Jaký k tomu byl důvod? Organizátoři nechtěli vytvořit jednu z dalších soutěží, ale především událost, která zosobňuje nezaměnitelnou kulturu výroby a pití piva v Belgii. Během pěti let se jim to skutečně podařilo.

V žádné jiné porotě evropských soutěží nenajdete tak vysoký počet autorů knih o pivu, šéfredaktorů časopisů na toto téma nebo erudovaných pivních sommeliérů. Prakticky každý z osmdesáti porotců má za sebou vydání publikace nebo řady článků pro tisk. Převážná většina dokáže pivo prezentovat pro veřejnost na veletrzích, festivalech nebo i vlastní akcích.

Když se císař stane hospodským

 

Na rakouském panovnickém dvoře se vždy konala řada slavností a zábav, ale jejich velkolepost vrcholila v době baroka. Tehdy si získaly velkou oblibu takzvané Velké hospody, kde se na jednu noc císař s císařovnou se stali hostinskými.

Samozřejmě ani jeden z nich neběhal do sklepa pro džbány s  vínem a  pivem ani neutíral stoly. Jak vzpomíná očitý účastník J. B. Küchelbecker roku 1730: „Při téhle záležitosti se užije hodně legrace. Císařská Výsost jde příkladem, když prochází mezi stoly v převlečení za hostinského a od začátku do konce zvedá náladu tancem a jinými kousky.“

Bez řemeslníků, co vytváří hodnoty, to nešlo a nejde

10 otázek pro RNDr. Miloše Vystrčila, senátora za obvod Jihlava

původní rozhovor pro web Pivo, Bier & Ale

Senátor Miloš Vystrčil žije celý život v Telči. Jedno z našich nejkrásnějších měst najdete na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO spolu s Poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře nedaleko Žďáru nad Sázavou a Třebíče. Žádný kraj v České republice se nemůže pochlubit takovým počtem zapsaných míst v prestižním seznamu celosvětově respektovaných památek jako Vysočina. Přesto se paradoxně nezdá být z hlediska turistického ruchu v centru pozornosti.