Pivovar Vik našel inspiraci v severských fjordech

Natálie a Jakub Vikovi otevřeli svůj pivovar před necelým rokem. Čekala je nejen konkurence téměř pěti desítek pražských minipivovarů, ale také velmi nejistá doba. Sládková Natálie přibližuje v rozhovoru cestu, která vedla ke zrodu Rodinného pivovaru Vik.   

Jak dlouho máte ráda pivo?

Asi jako každý – od té doby, co jsem začala chodit po škole na pivo. Někdy v šestnácti mě začalo zajímat i to, jak se vlastně vyrábí, proto jsem se k mému studiu na vysoké škole přihlásila na dálkové středoškolské studium oboru pivovarnictví na Podskalské. Tam mě zajímaly hlavně konkrétní postupy při vaření piva, protože učivo z předmětů jako analytická chemie a mikrobiologie už jsem znala z vysoké.

Dělala jste tedy druhou maturitu?

Ano, dokonce hned nazítří po magisterských státnicích. Oboje jsem díky tomu oslavila zároveň.

Už jste tehdy plánovala vlastní pivovar?

Během posledního roku na Podskalské jsme se na tom už s Jakubem dohodli. On si tehdy udělal rekvalifikační kurz pro sládky.

Dalo vás s Jakubem tedy dohromady pivo?

Prvoplánově ne. My jsme oba hráli nějaký čas v jedné kapele, on na bicí, já na baskytaru. Ten náš hudební styl se těžko určuje, byl to takový rock s tvrdšími kytarami a spíš popovým zpěvem. Po zkouškách jsme spolu chodili na pivo a tam jsme našli další, a jak se dnes zdá, trvalejší společný zájem. V době, kdy jsem začala chodit na Podskalskou, jsme spolu začali i vařit pivo doma v hrnci.

A jak to dopadlo?

Na začátku vaření v domácích podmínkách jsme řešili spoustu technických nedostatků. Ani starý plechový hrnec, ani cedník, kterým jsme scezovali, by tolik nevadily, ale zradila nás stará lednice z chalupy. Měla takové výkyvy teplot, že po pár hodinách od změření teploty, která byla ještě v pořádku, všechno zmrzlo a kvasinky to zabilo. Pak už jsme raději přešli na svrchně kvašená piva a to naše úplně základní vybavení systematicky doplňovali o další potřebné součásti.

Až jste zjistili, že nejlepší potřebné vybavení je vlastně celý nový pivovar.

Přesně tak. Když jsem měla dostatečné pracovní zkušenosti z jiných pivovarů a Kuba absolvoval pivovarnický kurz, rozhodli jsme se postupnými kroky k vybudování vlastního pivovaru. Zpracovali jsme si finanční analýzu a vytvořili jsme si podnikatelský plán pivovaru. Přípravě jsme věnovali docela dlouho, skoro tři roky. Rozpočet měl dvě varianty, jednu větší s desetihektolitrovou varnou, druhou s menší, pětihektolitrovou. Ta nakonec z finančních důvodů vyhrála. Chtěli jsme dvě nádoby, rmutomladinovou pánev a scezovací káď, a k tomu oddělenou vířivou káď. Obeslali jsme přibližně dvacet dodavatelů, všechny, kteří v tuzemsku připadali v úvahu.

Přišly vám hodně odlišné nabídky?

Ano, jak z finančního, tak z časového hlediska to bylo dost pestré. Hledali jsme mezi nimi nejlepší poměr ceny a kvality; bylo jasné, že nejlevnější řešení by se nám ve skutečnosti nevyplatilo. Se třemi nejzajímavějšími dodavateli jsme se pak potkali.

 

Marcela Titzlová

Celý rozhovor najdete v PBA č. 92