Kniha přelomové doby: Pivní atlas světa potřetí

Výpravná publikace s názvem The World Atlas of Beer si získala velmi dobrou reputaci již při minulých dvou vydáních v letech 2012 a 2016. Hluboká znalost oboru, profesionální nadhled potřebný k vystižení globálních trendů a chytrý humor, to jsou tři její zásadní plusy. Autoři, Brit Tim Webb a Kanaďan Stephen Beaumont, jsou dlouholetí přátelé a oba patří k absolutní světové špičce autorů píšících o pivu.  
„Permanentní cestovatel“ (jak o sobě prohlašuje) Tim Webb je u nás již dobře známou osobností. Po letech cíleného soustředění na belgická piva rozšířil svůj zájem na další země a poznávat českou pivní kulturu k nám přijížděl opakovaně. Nejen jako porotce soutěží, jako je Golden Bohemia nebo Jarní cena sládků, ale také jako turista, který brázdí na kole českou krajinu, aby objevoval známé i zapadlé venkovské pivovárky. Letošní plány mu zkřížil covid-19, přesto se na trhu v Evropě i v zámoří objevilo revidované a významným způsobem doplněné nové vydání World Atlas of Beer. Fakt, že k tomu došlo právě nyní, s sebou přináší hned několik paradoxů.
Pivo, exploze a epidemie
Při křtu minulého vydání knihy padly dva výroky, které se z dnešního pohledu zdají až prorocké. Nadcházejícím letům Tim Webb předpověděl drastickou změnu v pivním světě: „Pravděpodobně se můžeme těšit na velký, ale příjemný a úspěšný chaos, který se postupně usadí, aby z něj vyrostla nová generace pivních stylů spojených v optimálním případě s konkrétními regiony.“ A dodal: „Exploze řemeslného piva nás celosvětově čeká jako nevyléčitelná, ale šťastná epidemie.“
V obou případech měl pravdu. Vývoj světového pivovarnictví byl tak překotný, že kniha si vyžádala výrazně přepracovanou podobu již po čtyřech letech. A co se týká druhého citátu, není příliš co dodat. Nový pivní atlas přišel na trh zároveň s tím, kdy onu zmíněnou pivovarskou epidemii zasáhla jiná, méně šťastná, přesto však v jedné věci pozoruhodná: jak se alespoň nyní zdá, právě kvalitní řemeslné pivovary se zdravým financováním a bez úvěrové zátěže z ní vyšly bez vážných zranění. Některé dokonce navýšily prodej rekordním způsobem.
Atlas tedy přináší obraz světového pivovarnictví, jak vypadalo na prahu zemětřesení způsobeného pandemií, a díky tomu se stane v budoucnu výjimečně cenným pomocníkem při zjišťování jejích následků.
O čem se mluví, o čem se píše
V době, kdy autoři odevzdali knihu do tisku a zároveň se ke slovu přihlásil covid-19, působilo na naší planetě přes 25 000 pivovarů. Nejvyšší nárůst jejich počtu se projevil v tak rozmanitých zemích, jako je Mexiko, Brazílie, Jižní Korea a některé státy východní Evropy. Při jejich zkoumání autoři pojmenovali nejvýraznější globální trend, který je jasně znatelný i u nás: velké podniky zaregistrovaly, že jejich značky ztrácejí na přitažlivosti, zatímco tisíce nezávislých i menších pivovarů přicházejí s nápaditými, zábavnými (autoři používají též výraz „sexy“) pivy, přitažlivými pro široké spektrum pivních konzumentů. Lidí, kteří se chtějí u piva a jeho ochutnáváním v první řadě bavit. Zaujme je vše neobvyklé, jak třeba použití překvapivých ingrediencí, tak intenzivně kyselá chuť nebo vzhled připomínající ovocný džus.
Na základě tohoto poznatku začaly po celém světě vznikat oboustranně výhodné spolupráce. Aby znovu získali důvěryhodnost, využívají velcí hráči na trhu vynalézavost řemeslných sládků a jejich umanutost při hledání dokonale chuťově vyladěných piv. Ti si dokázali zase snadno spočítat, že se jim vyplatí na tuto spolupráci přistoupit, protože jim umožní přístup na výrazně širší trh.
Důsledně pojatý bedekr
Kniha jako správný průvodce čtenáře provádí jednotlivými zeměmi a jejich pivovarskými technikami, styly a tradicemi, z nichž vycházejí dnešní moderní piva. Pouť milovníka piva začíná v Evropě a přes Ameriku míří do Asie. Cestou se dozví, proč pít v Bavorsku weizen, v Belgii zajet do trapistických klášterů, co čekat od finských sahti a britských bitterů, jak se v Kalifornii dělají barrel aged piva a kdo pije ve Vietnamu bìa hoi. Publikace se věnuje i roli sudového piva v současném světě a prozradí, co obnášejí pojmy jako lazy hazy a kettle sour. Zajímá se o to, proč jsou zrovna Brazílie a Itálie na tak výrazném vzestupu, že mohou šlapat na paty tradičním pivním velmocem, jako je Německo a Česká republika. Ve třetím vydání přibyli i další nováčci, mezi kterými může překvapit třeba Švýcarsko, Španělsko nebo Island.
Mapy podrobně charakterizují důležitá pivovarnická teritoria a chmelařské regiony, ukazují na slibné začínající podniky a zařazují je do kontextu. Pečlivě vybrané a detailně popsané jsou také jednotlivé ochutnávkové trasy po pivovarech, pivních barech a po hospodách v rámci regionu, města či jen pivně pozoruhodné ulice, kterými se čtenář může úspěšně propít na základě osobní zasvěcené zkušenosti autorů. Ti se také omlouvají za to, že jejich střízlivá analýza občas sklouzne až k čirému nadšení, ovšem to k pivu prostě patří. A doporučují stejný přístup.
Kam vede cesta?
Kniha se sice počtem stran rozšířila, ale o jednu část zároveň přišla: „Zbavili jsme se všech recenzí na pivo,“ vysvětluje Stephen Beaumont. „Bylo jich v atlasu uvedeno asi 500, ale stejně nepředstavovaly počtem dost reprezentativní vzorek. Tak jsme místo nich raději vložili do textu popisy pivních stylů, které jsou pro každou zemi relevantní.“
 
Pokračování článku čtěte v PBA89/2020.
Marcela Titzlová