Jak z toho ven?

Rozhovor se Stanislavem Bernardem nejenom o problémech dnešní doby, covidu-19, ale především o věcech pro život daleko podstatnějších.

Pavel Borowiec

Stanislav Bernard patří k nejvýraznějším osobnostem českého nezávislého pivovarnictví. Spolu s Josefem Vávrou vytvořil během třiceti let silnou značku, která na našem trhu zaujala významné postavení. K pivům s nezaměnitelným chuťovým charakterem přidává zcela originální způsob jejich prezentace. Zajímalo nás tajemství skryté za úspěchem pivovaru, jejž čekal po listopadu 1989 zánik, ale místo toho se stal příkladem úspěšného podniku, který se stal takřka symbolem města Humpolec a zná ho v Čechách každý člověk, nejen milovník piva. V posledních letech soustavně roste skupina zákazníků, pro které není nízká cena piva při jeho nákupu rozhodujícím faktorem. Spíše hledá výrazný zážitek z nápoje a k jeho pití odpovídající atmosféru. Co má podle vás pivovar udělat, aby tyto konzumenty zaujal?

Naše filozofie je jednoduchá: Pojďme pivo vařit skutečně s láskou. A poctivě. Pojďme dělat něco, čím obohatíme lidem život, zlepšíme každý jejich den na světě. Nedávno jsme redigovali texty, které chceme použít v našem připravovaném návštěvnickém centru. Jsou tam mimo jiné uvedeny čtyři základní ingredience, ze kterých se pivo vyrábí: voda, chmel, slad a kvasnice. A na to navazuje věta, která zní: Tou nejdůležitější součástí našeho piva je láska, a u toho namalované velké srdce. Osobně to nepovažuji za nějaké klišé, ale za postoj, ke kterému jsme za třicet let existence pivovaru dospěli. Nám dává smysl dělat vše skutečně poctivě. Spousta firem ale dnes jde, jak bohužel všichni víme, vyloženě opačnou cestou a jejich hlavním kritériem jsou čísla. Ziskovost a finanční růst. Na ty se nás novináři také často ptají. A já na to odpovídám, že na prvním místě pro nás není ani jedno, ani to druhé. Důležitá je dobrá energie, která se promítá i do piva a do jeho výroby, jejíž součástí jsou také vztahy s dodavateli, hospodskými i se zákazníky. Dnes už vím, že celý svět je založen na vědomé energii. S materialisty se v této otázce neshodnu, ale jak v kvantové fyzice, buněčné biologii nebo v transpersonální fyziologii vidím jasný důkaz, že skutečnou podstatou světa je vědomá energie. Můžeme ji nazývat, jak chceme, život, vesmír, někdo jí říká bůh, ale pro mne je to vědomá energie. Jestliže díky ní jsou vztahy ve firmě přátelské, otevřené, teplé, tak se to promítá i do výsledného výrobku. A paradoxně aniž ten zisk máme v hledáčku jako hlavní téma, tak díky naší filozofii rosteme a patříme k nejvíce ziskovým pivovarům u nás.

Má růst vašeho pivovaru dané limity?

Náš pivovar najdete v centru Humpolce. Zabírá plochu jednoho hektaru, ale prostor na větší rozšiřování už tu nemáme. Sice jsme u dálnice koupili asi osm ha pozemků, kde možná jednou vznikne celý nový pivovar, ale dnes je situace taková, že patříme do centra města a tím je objem vaření piva pro nás omezený zcela zásadně. Limitu se již blížíme, v roce 2019 jsme prodali již 400 000 hl piva, v loňském roce sice o 14 % méně, ale na tomto místě budeme schopni vyprodukovat maximálně půl milionu hektolitrů. Takže nám ani nejde o nějaký další konstantní růst. Je tu i souvislost s počtem našich zaměstnanců. V pivovaru pracuje 212 lidí plus ženy, které máme na mateřské. Když k nim připočítáme 27 lidí ve sladovně Rajhrad, jsme na 250 zaměstnancích. Letos dokončujeme návštěvnické centrum, které bude hotové k 1. červenci, i když nevíme, kdy přesně ho budeme moci otevřít. Tam zaměstnáme dalších 40 lidí. Jsme tedy na celkovém počtu 290 lidí a já jsem hovořil o tom, jak důležité jsou pro nás dobré vztahy. Kdybychom se stěhovali za město a šli na výstav k milionu hektolitrů, už mám obavu, že udržet ty současné dobré vztahy by se nemuselo dařit. I proto nechceme růst „do nebe“, ale raději dělat to, co umíme. Chceme zůstat u vaření co nejkvalitnějšího piva, z něhož budou mít lidé radost.

Celý rozhovor, z něhož pochází tato krátká ukázka, čtěte v PBA 91.