Přečtěte si

V této rubrice vám přinášíme zajímavé články a ukázky ze starších čísel časopisu, dále zajímavosti týkající se aktuálního dění okolo piva.

 

Jirka Bejček Stehlíček doporučuje festivalová piva na Pražském Hradě

V pátek 14. července se pod Letohrádkem královny Anny otveřela brána Festivalu minipivovarů na Pražském Hradě 2019. 

Na festivalu se letos představilo 66 pivovarů z České republiky. Každý vyberal svá dvě nejlepší piva, takže k degustaci bylo připraveno 140 druhů piva 33 různých stylů. Celkem bylo připraveno na 93 000 degustačních porcí po 0,75 dl, což představuje v průměru 37 degustačních dávek na jednoho návštěvníka.

Hostující Bavorsko

Letošním zahraničním hostem jsou bavorské pivovary. Tradiční pivovary Schlenkerla s pivy Schlenkerla Märzen a Schlenkerla Krausen a Schlossbrauerei Au Halertau s pivy Holledauer Weisse a Auer Helles doplní špičkový zástupce craftové scény, unikátní projekt Camba Bavaria. Škála stylů, které nabízí, sahá od klasických německých piv, jako je helles a weizen, přes mezinárodní piva v čele s Imperial Black IPA Black Shark až po chuťovky stařené v dubových sudech po whisky nebo rumu. Do Prahy přiveze svá piva Jäger Weiße a IPA

Další piva z českých pivovarů, na které se společně můžeme těšit:

Pivo Sněžka píše nový krkonošský příběh

Horské boudy patří ke Krkonoším už historicky a dodnes žijí svým zvláštním životem. První se začaly stavět v 17. století, ale jen málokteré si dnes zachovaly tradiční podobu. Vladimír Nikl se před dvaceti lety stal majitelem Boudy Máma v Peci pod Sněžkou. Spolu se dvěma syny ji dnes důsledně vede tak, aby zůstaly zachovány tradiční prvky horské chaty, ale velkoryse je obohacuje o aktuální trendy, jako je wellness centrum a minipivovar. O tom, co vše milovníkům piva Wellness Hotel Bouda Máma nabízí, si povídáme s Vladimírem Niklem ml.

Jak dlouho trvalo rozhodování, zda se pustíte i do stavby pivovaru?

Asi dva roky jsme se jezdili koukat na různé malé pivovary, abychom si udělali rámcový obrázek. Jedna věc se mi na těch obhlídkách moc líbila, ať už jsme mluvili s majiteli nebo sládky, byli vstřícní a nezištně se nám snažili poradit. Ukazovali, kde udělali při stavbě technologie sami chybu, abychom ji neopakovali, vysvětlovali, kde jsou zbytečně předimenzovaní, kde naopak něco podcenili. Moc nám to pomohlo a líbilo se nám, že nás nebrali jako konkurenty, což by se v marketingu, kde jsme působili dříve, nestalo. Cítili jsme, že nám drží palce, tak se to snažíme dnes dát zase dál, a když se někdo přijede podívat, taky nic neskrýváme.

Český ležák vs. německý pils

Tentokrát jsme se rozhodli uspořádat naši tradiční degustaci trochu jinak. Porovnávaly se naslepo vzorky dvou pivních stylů, které se ovšem často zaměňují.    

U všech předchozích degustací od roku 2011 jsme se v redakci striktně drželi pravidla o hodnocení na základě co nejpřesnější definice pivního stylu. Vzorky jsme vybírali podle ní tak, aby splňovaly analytické hodnoty a základní parametry podle způsobu výroby. K prvnímu porovnání dvou příbuzných, avšak samostatně definovaných a v řadě ohledů odlišných stylů nás vedla skutečnost, že se na mezinárodní scéně často zaměňují. Stačí se podívat na výsledkovou listinu European Beer Star, kde se v kategorii Bohemian-Style Pilsner často objevovala právě typická německá piva stylu pils.

Obě kategorie jsou spojené stejným typem kvašení, ale pokud se chceme do detailu zabývat rozdíly, v mnohém se na první pohled odlišují. Samozřejmě nás na prvním místě zajímala kvalita piva, ale zároveň jsme chtěli porovnat, jak piva působí vedle sebe v jednom společném degustačním kole, kde nemáte informaci o tom, ke kterému patří stylu.

Výroční ceny PBA: Rok patriotů

Výroční ceny Pivo Bier & Ale mají ambici nejenom představit nejlepší nové pivovary a piva za kalendářní rok, ale nabídnout i možnost srovnání, který letopočet se do historie zapsal výrazněji. Troufám si tvrdit, že letošní vítězové se prosadí i v budoucnosti, protože mají velmi podstatnou výhodu. Jde o spojení s místem, kde vaří pivo a zároveň žijí. Takový je příběh piva Sněžka stejně jako pivovaru Pioneer Beer ze Žatce Stejné pravidlo platí i u cen za dlouhodobou kvalitu piva. Díky němu si ze slavnostního večera odváží pravidelně ceny Adam Brož z Budějovického Budvaru, n. p., Martin Matuška spolu se synem Adamem nebo Ladislav Němeček z Akciového pivovaru Dalešice.

Degustace: Tmavá piva jako výraz tradice bavorského pivovarnictví

Pokud chcete jedním slovem charakterizovat bavorská piva, napadne vás jako první výraz „tradiční“. To odpovídá tamější bohaté pivovarské historii, kterou lze vnímat jako unikátní nejenom z pohledu Německa, ale i celosvětově.

Pokud se nespokojíte s tímto popisem a budete chtít, aby konzumentovi napověděl více o chuti piv z Mnichova, Pasova, Ingolstatu, Ayingu, Andechsu nebo z dalších městeček, vesnic nebo klášterů, nabízí se další výraz, „přirozená“. Platí především pro tmavá piva, u těch světlých jsme si jej v průběhu století přivlastnili u nás v Čechách.

Ing. Josef Hlavatý: Jsem neskromný. Chtěl bych víc!

Rozhovor s Ing. Josefem Hlavatým, předsedou představenstva pivovaru PRIMÁTOR v Náchodě

 

Náchodský pivovar PRIMÁTOR je šampion. Na zahraničních soutěžích každoročně sbírá ceny v různých stylových kategoriích. Boduje jeho dvanáctka Premium i desítka Antonín, Weizen získal na World Beer Awards prestižní titul „Nejlepší pivo na světě“ a jeho Stout se letos ve stejné soutěži stal „nejlepším stoutem na světě“.

Kde se skrývá klíč k takovýmto úspěchům? Spojuji jej s pivovarnickým řemeslem. Samozřejmě musíte mít jasné představy, čeho chcete přesně dosáhnout. Pro dobré fungování pivovaru zůstávají samozřejmě nezbytné i kvalitní suroviny a vhodná technologie. Ovšem co považuji za nesmírně důležité, jsou správní lidé a jejich schopnost ovládat pivovarnické řemeslo. Jsem v náchodském pivovaru už dvacet pět let a vždycky jsem si přál tu mít jen lidi, které práce s pivem baví. Je jasné, že nikdo nesežene do podniku padesát Mirků Dušínů a Jarků Metelků na výpomoc, když je potřeba, ale velkou roli hraje oboustranná důvěra. Pro mě je dobré znamení, že nikdo z našich kmenových zaměstnanců, žádný pivovarský zatím neodešel, i když v okolí dostávají nabídku s měsíčním platem i o několik tisíc vyšším, než můžeme nabídnout my. Jsou prostě s pivovarem spojeni.

Čtyři sládci, dva pivovary a jedna receptura. Tak vznikl ležák První.

Na počátku byl příběh. Cesta chlapce, který žil v Praze, ale šel do učení na sladovníka a sládka do Plzeňského Prazdroje. Od učitelů, jako byl třeba Vít Albl, se dozvěděl mnohé o pivovarském řemesle, aby jej pak na vlastní kůži poznal mezi pivovarskou chasou. Zažil vysmolování obřích ležáckých sudů a ruční čištění kádí, pronikl do světa plzeňského ležáku, a i když potom s velkým úspěchem vařil pivo po celém světě i ve svém vlastním pivovaru, pořád v něm zůstávalo přání jednou se do Plzně vrátit. Martin Matuška si jej letos splnil.

Nápad na spolupráci s pivovarem Matuška se zrodil v hlavách plzeňských sládků, Václava Berky a Lenky Strakové. Chtěli uvařit něco mimořádného k oslavě 100 let od vzniku Československa. A když se domlouvali s Martinem Matuškou na uvaření limitované várky, v mnoha věcech si rozuměli od začátku, aniž by si k tomu potřebovali říct jediné slovo. Byl to společný důraz na kvalitu surovin, péči o skladování i čepování piva. A také tradice, která se předává mezi generacemi. Málokdo by totiž u nás dokázal vyprávět o tom, jak se pivovarské zkušenosti přenášejí z generace na generaci jako Václav Berka. V Prazdroji pracoval jeho táta i děda, všichni vařili tradiční český ležák Pilsner Urquell. A nyní stál Václav Berka před výzvou spojit český chmel, žatecký poloraný červeňák, s americkými odrůdami chmele. Václav je jako porotce nejprestižnější světové degustační soutěže Word Beer Cup z řady cest do Spojených států velmi dobře zná, stejně jako z craft pivovarů, které právě díky odrůdám z Oregonu nebo Washingtonu vzbudily novou vlnu zájmu o chuťově výrazná piva. Právě americký chmel byl dalším důvodem, proč spolu s Lenkou Strakovou oslovili právě Martina Matušku, který je tuzemským etalonem pro americké styly piv.

První1

Postřižinský přípitek k jubileu České republiky

Pokud chcete 28. října upřímně oslavit století od vzniku naší republiky, dává přípitek postřižinským ležákem z Pivovaru Nymburk opravdu smysl. Jde totiž o jeden z mála středních nezávislých pivovarů, který zůstal po celých sto let pouze v českých rukou. Navíc má tradičně složený sortiment pouze ze spodně kvašených piv, která vaří klasickým způsobem a výhradně z českých surovin.

I když je v Nymburku historie vaření piva stejně jako sladovnictví poměrně dlouhá, první várku v současném pivovaru uvařili 19. března 1898. Za jeho vznikem stál významný regionální politik JUDr. Václav Krouský, který jej nechal zapsat u krajského soudu v Mladé Boleslavi v roce 1895 pod názvem Nymburský pivovar, s. r. o. Pivovaru se již od prvních let velmi dobře dařilo a v období první republiky patřil mezi padesát největších pivovarů v Čechách a na Moravě.

Cestování a dobré pivo patří k sobě, říká beer writer Adrian Tierney-Jones

Adrian Tierney-Jones je novinář specializující se na cestování a vše, co k němu patří, tedy včetně objevování krás neznámých měst, ale také ochutnávání jídla, a především piva po celém světě. Je editorem časopisu o pivu a porotcem pivních soutěží včetně Golden Bohemia Draft Beer Cupu. Česko patří k místům, kam se opakovaně rád vrací.

Slyšela jsem o tobě, že jsi takový pivní pankáč. Jak to označení vzniklo?

Je pravda, že jsem kdysi hrál v punkové, vlastně postpunkové kapele. Před časem mě to inspirovalo k tomu, že jsme v časopisu Original Gravity (česky Původní stupňovitost), který mám na starosti, publikovali článek o tom, jak spojit pivo a muziku. Sešli jsme se s vydavatelem v BrewDog baru a ke každému pivu, které jsme si dali, jsme vybrali jednu hudební skladbu. Třeba k English London porteru jsme pustili London Calling od Clash. Pak jsme měli pivo ve stylu sour, které obrací dosavadní konzumentské zvyklosti vzhůru nohama, a  dopřáli si k tomu skladbu Anarchy in the UK, protože to je vlastně znak takové aktuální pivní anarchie. Byla to tehdy spíš zábava, ale naprosto přesně to vyjadřuje způsob, jak se podle mne má psát o pivu. Aby to byla zábava.

Čas pro silný ležák aneb cesta za bockem

Francké pivovary si potrpí na příležitostná piva vařená ke konkrétnímu svátku nebo období roku. Základ tradice, která se zrodila během několika staletí, tvoří kalendář katolických svátků: Velikonoce, dožínky, den, kdy se oslavuje svatý patron města nebo obce, advent a samozřejmě také Vánoce. Milovníci piva s napětím vyhlížejí příchod podzimu, kdy se ke slovu dostává nejočekávanější pivo roku, bock.

Za chloubu franckých sládků se dlouhou dobu považuje především bock. Vaří se ze speciálně vybraných sladů a musí dlouho ležet. Na rozdíl od piv ze stálého sortimentu, kde se vyžaduje dlouhodobě stejná chuť, představuje bock každý rok originál. Štamgasti z pivovarských restaurací považují za velké téma, jestli chutná lépe nebo hůře než v předešlých letech, a velmi rádi v něm objevují jak čistotu chuti, tak poměrně širokou paletu vůní a příchutí. Bock se samozřejmě vaří podle zákona o čistotě piva, takže jsou povoleny pouze tři základní suroviny: voda, slad, chmel a k nim zpravidla speciální kvasnice. Může být světlý, jantarový, hnědý i tmavý. Jde o spodně kvašené pivo s vyšší střední plností a obsahem alkoholu od 6 %. Stupňovitost je v  rozmezí 16° až 17,99°. Nad touto horní hranicí již pivo spadá do kategorie doppelbock. Historické město Bamberk můžeme považovat za metropoli bocků, jejichž hlavním znakem se stala pitelnost. Z  jedenácti zdejších pivovarů tento styl nevaří pouze jeden, Kaiserdom, v pivovarských restauracích si pochutnáte pouze na osmi z nich.

Pavel Borowiec

Více v 76. vydání PBA

Richard Tesařík: Hrát opilce a vraha je senzační. Sup nebo skřet mě baví taky.

Je to kulaté výročí, i když nikoli 75 let, ale vydaných čísel časopisu od chvíle, kdy vznikl časopis Pivo, Bier & Ale. Jeho kmotrem se tehdy na počátku roku 2011 stal muzikant a herec Richard Tesařík. On sám tehdy krátce předtím oslavil pětašedesátiny, omotaný růžovým boa a jen malinko zaskočený dárkem, který dostal. Byl to seskok padákem.

krest

Kyselá a svůdně ovocná zároveň (anketa)

V současné době se výrazně probudil zájem o kyselá piva s ovocnou příchutí a Česká republika nezůstala pozadu. Zeptali jsme se pivovarů, které včas chytily dobrý vítr, jak to u nich s tímto pivním stylem vypadá.

  1. Proč jste zařadili to sortimentu kyselá piva s ovocnou příchutí?
  2. Jaký je o ně zájem?
  3. Začala se prodávat na úkor jiných pivních stylů?
  4. Které vaše kyselé pivo považujete za nejvydařenější a proč?

Sbíráme účelové známky

Seriál o sběratelství pivních suvenýrů a dalších předmětů spojených s pivovarnictvím pokračuje dílem věnovaným účelovým známkám. Obvykle mají podobu ražených mincí, ale mince v pravém slova smyslu to nejsou. Jsou pouze jejich náhražkami a říkáme jim účelové známky nebo též účelovky.

Co jsou účelové známky

Existuje jich nesčetné množství druhů a také účelů jejich použití. U většiny již na první pohled poznáme, k čemu sloužily, avšak u některých můžeme pouze hádat. Nejčastěji jsou kovové, ale známe i plastové, papírové, a dokonce skleněné a kožené varianty. Pro sběratele pivních suvenýrů jsou atraktivní zejména chmelové a pivní známky, různé zálohové známky a také známky na odběr ledu. Pojďme si nyní jednotlivé druhy stručně přiblížit.

Náš kmotr Richard Tesařík: Hrát opilce a vraha je senzační. Sup nebo skřet mě baví taky

Je to kulaté výročí, i když nikoli 75 let, ale vydaných čísel časopisu od chvíle, kdy vznikl časopis Pivo, Bier & Ale. Jeho kmotrem se tehdy na počátku roku 2011 stal muzikant a herec Richard Tesařík. On sám tehdy krátce předtím oslavil pětašedesátiny, omotaný růžovým boa a jen malinko zaskočený dárkem, který dostal. Byl to seskok padákem.

Od té doby se mnoho věcí změnilo, ale něco mají Richard a časopis PBA stále společné: lásku k dobrému pití, jídlu a zábavě, dále náročnost a zvyk vyhledávat vždy jen to nejlepší. Neznám činorodějšího člověka, než je Richard Tesařík. Ve dvaasedmdesáti hraje se skupinou Yo Yo Band 80 koncertů do roka a k tomu stihne absolvovat stejný počet divadelních představení. Hraje a tančí v muzikálu se stejným nadšením hrobníka, skřeta nebo supa, rád vaří a pije pivo, víno i whisky a vodku. Loví ryby, venčí pejsky a učí zpěv. Když Richarda poslouchám, nedá mi to, abych se nezeptala: Stane se, že někdy taky přeháníš nebo si nedejbože trochu zalžeš?

To víš, že jo, ale nejsem v tom takový mistr jako jiní. Takový zpěvák Karel Hála byl velký frajer a  já jsem se ho jednou zeptal, jak to dělá, když k tomu zpívání ještě zvládne vypít tolik sudů kořalky. A on odpověděl: Prosím tě, aspoň se drž reality, jaký sudy! To by musel bejt Tálinskej rybník kořalky, co jsem vypil. A  byla to jen samá stoličná vodka! Tak to ovšem má hodně muzikantů, mezi nimi člověk abstinenta nepotká. A pokud vím, ty ostatní profese, které jsi v životě vyzkoušel, ať už na pár pátků, nebo na pár let, jsou v tomto směru z  podobně nezáviděníhodného kotlíku: kulisák, hrobař, myč oken… Ale nezapomínej, že ještě před tím vším jsem byl hlavně sportovec! Zabýval jsem se hodně vážně atletikou, stejně jako bratr, který to dotáhl až na mistra sportu. Vážil jsem maximálně 75 kilo a k tomu měl ještě jednu velkou výhodu – totiž že mi bylo po alkoholu, kromě piva, vždycky strašně blbě.

Rychtářův cíz

Tradiční regionální pivovary skrývají řadu tajemství. Díky některým z nich se mohou stát živou učebnicí pivovarského řemesla. Jeho pravidla se po staletí předávala z generace na generaci především ústním podáním, proto je velmi důležité, kdo vás s varnou, spilkou, ležáckým sklepem a s dalšími prostorami seznámí. Měl jsem to štěstí, že pivovarem Rychtář mne provázel vrchní sládek Milan Morávek.

Pokračování čtěte v aktuálním čísle PBA č. 75!

Pavel Jákl odešel na nebeskou šalandu

Odešel kamarád, skromný, slušný a hodný člověk, jehož humor byl neopakovatelný. Ztrácíme zároveň nenahraditelného historika, který svým výtvarným nadáním neuvěřitelně obohatil české pivovarství. I díky Pavlovi se české pivovarství po revoluci nevydalo cestou ekonomicky lákavého europiva.

S Pavlem jsem se seznámil již v roce 1986 a moc rád jsem s ním spolupracoval. Kromě společně vypitého množství jeho oblíbené desítky vzpomínám na naši spolupráci na interiéru varny ve Staropramenu, ale také spolupráci s Michaelem Jacksonem, sběr materiálů pro Pavlovy historické knihy a samozřejmě na tvorbu našeho znaku a výzdobu interiéru Pivovarského dvora Zvíkov. Byl i spoluzakladatelem Jarní ceny sládků.

8 ½ aneb 75 objevů redakce Pivo, Bier & Ale

Plán na vydávání časopisu o pivní kultuře, která zahrnuje tradici, kvalitu, ale i rozmanitost piva, nevznikl v roce 2010 náhodou. Těší mne, že předběhl dobu a přispěl ke změně české pivní scény. Za nejpodstatnější však považuji, co během osmi a půl roku objevil a zviditelnil.

krest

Degustace českých piv stylu IPA: Pivovar Antoš překvapil

 

Ke stylu India Pale Ale se chceme vracet pravidelně. Česká republika se totiž zařadila mezi státy, v nichž si získal výraznou pozici na trhu svrchně kvašených piv a jen málokterý minipivovar si troufne ze své nabídky IPA vynechat. V řadě případů dokonce tvoří podstatnou část sortimentu.

Již u minulých degustací jsme zdůrazňovali, že většina českých sládků používá receptury pro americkou verzi IPA, která se od anglické odlišuje podstatně výraznější vůní, hořkostí i obsahem alkoholu. Při posuzování není ani tak důležitá stupňovitost jako obsah alkoholu, a především jednotky hořkosti. Podle protokolu World Beer Cup začíná hořkost původní IPA na horní hranici ležáku 35 IBU a končí na 63 IBU, nová americká se pohybuje v rozmezí 50 až 70 jednotek IBU. Co se týká alkoholu, je rozdíl ještě markantnější, když 6,3 % až 7,6 % oproti 4,5 % až 7,1 % potvrzuje, že na ostrovech nemusí být IPA silnějším nápojem. Navíc si je potřeba uvědomit, že anglický sládek se bude držet spíše u dolní hranice původní verze a americký naopak u horní hranice takzvaného nového stylu.

Obci, kde spolupracuje starosta, učitel, hospodský a farář, se vždy daří, říká břevnovský opat

S představeným břevnovského kláštera Petrem Prokopem Siostrzonkem jsme se potkali přesně v den, kdy si změnil mailovou adresu z „převora“ na „opata.“ Byl totiž krátce předtím zvolen arciopatem našeho vůbec nejstaršího mužského kláštera u nás. Nebyla to však zdaleka jediná změna, která potkala Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a Markéty v roce 2017.

Vychází Kniha o pivu!

Kniha o pivu – Jak pivo poznávat, ochutnávat a párovat s jídlem

Pavel Borowiec, Marcela Titzlová

Svět se mění rychle. A svět piva v současné době nabírá ještě větší obrátky. Ještě před deseti lety znali Češi většinou jen český ležák. Dnes rozeznáváme ke stovce různých stylů, od českého ležáku velmi odlišných, mnohé z nich se k nám importují nebo je do svého repertoáru převzaly české pivovary.

Sbíráme pivní účtenky

V 62. čísle tohoto časopisu jsme si naznačili, že v minulosti se k zápisu konzumace v hospodách a restauracích mnohdy používaly zdrsněné hrany porcelánových tácků. K tomu už se ale vracet nebudeme, a naopak se vydáme do světa klasických konzumačních lístků, tedy papírových účtenek.

Velký den kamenického pivovaru

Průmyslový pivovar v Kamenici nad Lipou nahradil ten původní, umístěný ještě v renesančních prostorách, roku 1861. Jeho stavba tehdy trvala 18 měsíců. Současná rekonstrukce téměř celá proběhla během jednoho kalendářního roku.

Málokdo si dokáže představit, nakolik obtížný úkol představuje dokončení pivovaru s plánovanou kapacitou 30 000 hektolitrů, jestliže je určeno naprosto konkrétní datum. 28. říjen 2017 díky tomu vstoupí nejenom do historie malého městečka na pomezí Vysočiny a Jihočeského kraje, ale přidá další výraznou kapitolu nezávislému českému pivovarnictví. Obnova Pivovaru v Kamenici nad Lipou stála zatím zhruba 120 miliónů Kč.

Michal Rouč ředitelem Krušovic!

Ředitel a vrchní sládek pivovaru ve Velkém Březně Michal Rouč střídá své působiště. Uspěl ve výběrovém řízení a od 1. října 2017 se stává ředitelem Královského pivovaru Krušovice. Jeho předchůdcem ve funkci byl Igor Mandryš, který se vrátil na rodné Slovensko a rozhodl se pracovat mimo pivovarnictví.

Pivovar Zhůřák slavil

Čtyři roky existence a padesátku různých piv má za sebou Pivovar Zhůřák. Jeho majitel a sládek Chris Baerwaldt pro něj zvolil místo velmi vzdálené od jeho rodného Illionois v USA, okraj západočeské vesničky Zhůř, vzdálené asi 20 km od Plzně.   

Svůj pivovar Chris Baerwaldt pojmenoval podle domovské adresy, i když pro něj byla tehdy ještě nevyslovitelná. Když se tomu někdo podivil, jen krčil rameny: „No a co, aspoň z toho mají lidi legraci.“

Příběhy tisíce a jedné chuti piva

Tvář pivovaru tvoří zpravidla majitel nebo sládek. V oboru pivovarnictví však působí i řada dalších odborníků, jejichž identita zůstává milovníkům piva nebo i konkrétní značky skrytá. Navzdory tomu, že každému návštěvníkovi výčepu nebo pivnice by mohli sdělit nečekané množství informací.

Žádný větší pivovar se dnes totiž neobejde bez profesionálů, kteří prošli náročným školením pro rozpoznání vůní a chutí, které do piva patří nebo nepatří. Končí závěrečnou zkouškou – pokud v  ní neuspějete, ztrácíte možnost rozhodovat o  jednotlivých krocích při výrobě piva nebo se zúčastnit hodnocení piva po stočení. Když splníte podmínky, získáte nejenom novou odbornost, ale také kus pivovarské cti. K ní totiž neodmyslitelně patří, jestli skutečně rozeznáte správně uvařené pivo od průměrného nebo špatného.

Pivovar jako originál

Společnost Destila patří k největším výrobcům pivovarů v České republice. Zařízení této značky najdeme nejen v Úněticích, ale také ve francouzském Carcassonnu, finském Lahti, ruském Krasnojarsku nebo škole Enilbio ve francouzském městě Poligny. Výbornou pověst si vytvořila v Petrohradu, kde během posledních deseti let realizovala 16 zakázek od minipivovarů až po průmyslový pivovar Sverdlovo s výstavem 30 000 hektolitrů. V současnosti se připravuje na stavbu varny i ležáckého sklepa Pivovaru Kamenice nad Lipou. U nás i ve světě se v současnosti vaří pivo ve více než sedmdesáti pivovarech Destila. Na naše otázky odpovídá Tomáš Hořava, jednatel společnosti Destila.

Teplický Monopol: Znovuobjevená noblesa

Slovo monopol znamená výhradní právo rozhodovat a jednat. Teplický pivovar Monopol má výhradní právo na hrdost za způsob, jakým dokázal oživit jednu z nejpozoruhodnějších budov ve městě. Sládkovi, v tomto případě paní sládkové Martině Valterové, se od varny nabízí zřejmě nejkrásnější výhled ze všech našich pivovarů. A kromě toho vidí i na kapesní pekárničku, díky níž může zdejší restaurace hostům k domácím pivům nabízet i domácí chléb nebo bulky na hamburgery, ale také prvotřídní zákusky. Zdejší větrník loni zvítězil v soutěži Regionální potravina Ústeckého kraje.

Zrozen z ohně, zušlechtěn chladem

Vaření piva se stejně jako jeho čepování tradičně spojuje s ušlechtilými materiály. Měděné povrchy varny, nerezová ocel, naprosto průsvitné sklo nebo v současnosti také čedič. V řadě českých pivovarů jej najdeme stále častěji, protože nedaleko Mariánských Lázní sídlí celosvětově největší výrobce dlaždic a soklů pro zatěžované podlahy. Mají nejenom vynikající vlastnosti, ale každá dlaždice působí z estetického hlediska jako originál.

Jan Lumbert: Moje volba je nefiltrovaná 10°

Jan Lumbert, sládek únětického pivovaru, se narodil přímo v Úněticích. Když se učil v Měšťanu sladovníkem a sládkem, míjel každý den zavřený pivovar. Netušil, že jednou bude snít o tom, aby se v něm postavila nová varna. Dnes pro ni má jako sládek i vyhlédnuté místo v prostoru bývalé kotelny. Únětický pivovar by novou varnu potřeboval, málokde se vaří díky neustálé poptávce tak často.

Nový Zéland: Cesta k jezeru pivních divů

Pro pivní kulturu Nového Zélandu platí: čím drzejší, šílenější pivo, jeho název, etiketa a lahev, tím lépe. Protože kvalita je tu skoro samozřejmpstí. A je při tom vidět, že pivo tu vaří, čepují i pijí hlavně mladí.

Tři hodiny letu z Melbourne nás přenesly do jiného světa  –  místo letní výhně jen 13°C, vítr a déšť. Byli jsme tři kamarádi a před námi pár dnů objevování Severního ostrova, tamější přírody a pivovarů. Kolik jich navštívíme, jsme ovšem ponechali tak trochu náhodě.

Počernický pivovar: Zároveň v Praze i na vesnici

Počernický dvůr s čerstvě obnoveným pivovarem patří k nejnovějším a zároveň nejslibnějším výletním cílům milovníků piva a dobré gastronomie vůbec. Takových míst na okraji Prahy, kde se potkává příroda s historií, lze sem pohodlně dorazit z centra vlakem a vzít s sebou i děti, aniž by se nudily, mnoho není.

Společnost Davida Karocha se postupně ujala celého historického souboru staveb v Dolních Počernicích. Nejprve byla před deseti lety v  budově bývalé traktorové stanice JZD otevřena restaurace Léta Páně, pak hned následovaly další úpravy. „S pomocí úřadu městské části a dotací jsme uskutečnili obnovu první části poměrně rozlehlého areálu a  vybudovali parkoviště, ale tím dotace skončily a zbytek už jsme celý financovali sami,“ vzpomíná David Karoch. „V bývalém mlýně jsme otevřeli italskou restauraci Al Mulino a dávno nefunkční pivovar se přímo nabízel k tomu, abychom v  něm znovu začali vařit pivo. Sice bylo jasné, že půjde o menší pivovar, ve kterém nedosáhneme původního výstavu, ale zato jsme byli rozhodnutí zachovat budově co nejvíce její původní ráz. Pozdně barokní stavení s  různými pozdějšími přestavbami se k tomu výborně hodilo. Zůstaly tu dochované unikátní ledové sklepy a  další stavební prvky, římsy, klenby, ostění, litinové sloupy a  komíny. Měděnou varnu jsme umístili přímo do otevřeného prostoru pivovarského šenku.“

Kutnohorská legenda se vrací

Pivovar Kutná Hora prošel klíčovou přestavbou v roce 1864, kdy zavedení parního pohonu umožnilo průmyslovou výrobu. Zároveň byly výrazně rozšířeny sklepy a spilky a sladovna získává „anglický“ hvozd. Těsně před přelomem nového století modernizace pokračovala stavbou nové varny, parního kotle, a dokonce i chladicího kompresoru poháněného rovněž párou. Všechny tyto investice přispěly k tomu, že výstav dosáhl 20 000 hl piva ročně. Již tehdy neslo pivo jméno Dačický a mělo svou pověst i kvalitu, potvrzenou medailí na Mezinárodní výstavě v Bruselu v roce 1906.

Degustace zahraničních ležáků: Tak trochu zbytečný nákup

Tesco v poslední době rozšiřuje výběr zahraničních potravin a nápojů způsobem, který řada zákazníků ocení. Bohužel se to netýká piva. Tam mají nákupčí tohoto řetězce šťastnou ruku při výběru českých ležáků a speciálů, ale jakmile přijde na řadu export z jiných evropských zemí, daří se jim pořizovat chuťově prázdné a nezajímavé produkty, které během ochutnání převážnou většinu českých milovníků piva zklamou. Jejich nákup budou považovat za zbytečný.

Celý článek z časopisu ve formátu PDF k přečtení zde: 6517_degustace

Pět tajných pivních tipů

Pět tajných pivních tipů

Amsterodam, Mnichov, Dublin, ale také Bamberg, Gent nebo Brno. O známých městech, kam má smysl jezdit na pivo, píšeme již šest let. Proč si letos nevyrazit do míst, která nejsou tak vyhlášená, ale přesto se tam možná vaří stejně dobré, popřípadě lepší pivo než v místech opředených někdy v minulosti legendou, ale dnes již spíše převládající komercí.

ANKETA: České čepované pivo nikdy nepiješ sám

Řadu věcí jsme u nás zvyklí brát jako samozřejmost a jejich hodnotu si uvědomíme až díky události, která zpravidla proběhne v zahraničí. V loňském roce takováto situace nastala ve spojení s prodejem Plzeňského Prazdroje. Šlo o tak vysokou částku, že se nad celou transakcí nejrůznějším způsobem zamýšlela podstatná část společnosti.

Tim Webb objevil pro svět belgické pivo, ale zajímá ho i český ležák

Tim Webb patří k předním osobnostem světové pivní scény. Respekt si získal především svými knižními publikacemi, z nichž ta patrně nejslavnější spatřila poprvé světlo světa v roce 1992. Byla to kniha Good Beer Guide Belgium a Timovi vynesla potlesk za to, jak důstojně navázal na legendárního Lovce piv Michaela Jacksona a vrátil Belgii na pivní mapu světa. Průvodce dobrými pivy Belgie už se dočkal sedmého vydání a my jsme se sešli dost krátce poté, co bylo na trh uvedeno sedmé vydání další Timovy knihy, The World Atlas of Beer, na které spolupracuje od počátku s Kanaďanem Stevem Beaumontem.

Degustace jako zážitek

Mezinárodní degustační soutěž Brussels Beer Challenge vznikla v roce 2012. Ačkoli má přímo v názvu hlavní město Belgie, konala se v něm teprve podruhé. Druhý ročník totiž hostilo město Lutych, třetí Lovaň a čtvrtý Antverpy.

Jaký k tomu byl důvod? Organizátoři nechtěli vytvořit jednu z dalších soutěží, ale především událost, která zosobňuje nezaměnitelnou kulturu výroby a pití piva v Belgii. Během pěti let se jim to skutečně podařilo.

V žádné jiné porotě evropských soutěží nenajdete tak vysoký počet autorů knih o pivu, šéfredaktorů časopisů na toto téma nebo erudovaných pivních sommeliérů. Prakticky každý z osmdesáti porotců má za sebou vydání publikace nebo řady článků pro tisk. Převážná většina dokáže pivo prezentovat pro veřejnost na veletrzích, festivalech nebo i vlastní akcích.

Když se císař stane hospodským

 

Na rakouském panovnickém dvoře se vždy konala řada slavností a zábav, ale jejich velkolepost vrcholila v době baroka. Tehdy si získaly velkou oblibu takzvané Velké hospody, kde se na jednu noc císař s císařovnou se stali hostinskými.

Samozřejmě ani jeden z nich neběhal do sklepa pro džbány s  vínem a  pivem ani neutíral stoly. Jak vzpomíná očitý účastník J. B. Küchelbecker roku 1730: „Při téhle záležitosti se užije hodně legrace. Císařská Výsost jde příkladem, když prochází mezi stoly v převlečení za hostinského a od začátku do konce zvedá náladu tancem a jinými kousky.“

Bez řemeslníků, co vytváří hodnoty, to nešlo a nejde

10 otázek pro RNDr. Miloše Vystrčila, senátora za obvod Jihlava

původní rozhovor pro web Pivo, Bier & Ale

Senátor Miloš Vystrčil žije celý život v Telči. Jedno z našich nejkrásnějších měst najdete na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO spolu s Poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře nedaleko Žďáru nad Sázavou a Třebíče. Žádný kraj v České republice se nemůže pochlubit takovým počtem zapsaných míst v prestižním seznamu celosvětově respektovaných památek jako Vysočina. Přesto se paradoxně nezdá být z hlediska turistického ruchu v centru pozornosti.